Jsme to prý anarchisté v časopise Reflex, dozvěděli jsme se ve středu odpoledne v Míčovně Pražského Hradu z úst prezidenta České republiky na vernisáži výstavy 1989: Pád železné opony. Pravil: „Pilný antichartista z časopisu Reflex napíše článek, že naši voliči špatně volí a odsoudí tím demokratické a svobodné volby.“
Byl to zvláštní zážitek. Opulentní vernisáž v areálu Královské zahrady, kde byla zahájena výstava fotografií připomínající třicáté výročí od událostí roku 1989. U vchodu, jak všude jinde na Hradě letištní rámy, uvnitř zvláštní mix ochranky, „šťastlivců, kteří se rádi přitulí k moci“, a tak nějak nešťastně velká část nejlepších dokumentárních fotografů, které v Česku máme. A nejen v Česku, ale i v dalších zemích bývalé středovýchodní Evropy.
Výstavy jsou dvě, jedna v Královské zahradě složená z fotografií na venkovních panelech, která popisuje dění v Polsku, Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku a bývalém Východním Německu. Druhá, ta hlavní, v Letohrádku Královny Anny. Sytá, uceleně popisující dobu mezi 17. listopadem a 29. prosincem 1989, tedy dnem, kdy byl do funkce prezidenta Československa uveden Václav Havel.
Václav Havel, náš prezident, který lidem postupně čistil a otevíral Pražský Hrad, po letech vlády komunistické zvůle. Nyní se procházíte výstavou symbolizující návrat ke svobodě, na místě, které obsadil muž, který si přisvojuje i zásluhy za 17. listopad. Muž, který Hrad uzavřel veřejnosti. Pod jehož „panováním“ se na průchod areálem stojí fronty. Pod jehož „panováním“ už léta veřejnosti zůstává uzavřen Jelení příkop, kam jsme rádi za Havla chodili.
Bylo zvláštní vnímat výstavu jako připomínku listopadového dění, když tam chybí fotografie tehdejší mladé generace fotografů, kteří je ze zřejmého důvodu odmítli na Hrad zapůjčit organizátorovi výstavy Jaroslavu Kučerovi. Chybí fotky Ondřeje Němce, Tomkiho Němce, Jana Šibíka nebo Jana Mihalička, chybí fotky členů seskupení kolem bývalé Nové slovenské vlny.
Desítky zúčastněných fotografů si vyprávělo vtipy o Zemákovi, sršelo bonmoty, že to takhle dál nejde, ale stali se „užitečnými idioty.“ To si dovolím tvrdit já, Marek Gregor, jeden z „anarchistů“ z Reflexu!
