Oproti Nářezovi však hlavní hrdina Neuvěřitelných hrdinství Sama Hollowaye nebojuje se skutečnými grázly. Po nocích se šestadvacetiletý obyvatel maloměsta mění ve své alter-ego Přízraka a snaží se pomáhat spoluobčanům v převážně klidných čtvrtích. Ačkoli má ty nejlepší úmysly, zpravidla se jeho snahy zvrtnou a on musí z místa činu zmizet. Záhy se ukazuje, proč se i přes své neúspěchy nechce superhrdinských eskapád vzdát: za vším stojí dlouho potlačované trauma.
Nůůůdááá...
Cesta k objasnění Samovy minulosti je však neúměrně dlouhá a brzo začne nudit. Problém spočívá v tom, že čtenář sice ví, co se stalo, ale autor mu příliš dlouho nechce ukázat jak, čímž ztrácí jeho zájem. Do hry zároveň vnáší romantickou linii postava Sáry, jež však postrádá hlubší prokreslení. Vztah mezi ní a Samem pak nemá logickou motivaci a jeho vyústění je jako tučňák v mikrovlnce: neočekávané a lehce absurdní.
Po čase začnou obtěžovat i vsuvky s Přízrakem. Poměrně vtipné pasáže postupně ztrácejí půvab, nabývají na repetitivnosti a zpomalují příběh. Samotné rozuzlení s notným přispěním deus ex machina poněkud shazuje nadhled, s nímž autor o superhrdinské tematice píše.
Lehce naivní příběh s řadou narážek
Neuvěřitelná hrdinství Sama Hollowaye trpí především tím, že romantická část knihy není příliš uvěřitelná. Vedlejší postavy jako Samovi přátelé či jeho šéf jsou o poznání živější a zasloužili by si víc prostoru. Jelikož se jim ho ovšem nedostalo, zůstává kniha lehce naivním příběhem s řadou povrchních popkulturních narážek, tak na dvě hvězdičky z pěti; potěší spíše sváteční fanoušky komiksů a fantasy.
