Legendární kubánská undergroundová kapela Porno para Ricardo vystoupí v pondělí 9. října ve Vinohradském pivovaru v Praze. Když jsem dělal s Cirem Díazem a Gorkim Águilou rozhovor naposled, v roce 2009 Havaně, byl ten druhý v podmínce. Přesto zapojili oba kytary do komb a začali na celou ulici zpívat, že Raúl Castro je šašek. Před pražským vystoupením odpověděl kytarista Ciro Díaz po mailu.
Letos nebudete v Praze jen hrát ve Vinohradském pivovaru a na Piazzettě Národního divadla, čekají vás i další akce. Jaké to budou?
Kromě těch koncertů se zúčastníme zahájení konference Forum 2000. Chceme věnovat jednu píseň popelu toho hlavního z bratrů Castrových. Pak si také zahrajeme společně s venezuelskou pianistkou Gabrielou Monterovou, která je opravdu velká osobnost a bojovnice za svobodu ve Venezuele. Také se zúčastníme se svými grafickými pracemi výstavy protirežimního umění Not a Useful Artist: Nezávislé umění na Kubě, kde budou v rámci akce Kuba před úsvitem i kubánští výtvarnici Luis Trápaga a Hamlet Lavastida.
V roce 2009 hrál v Praze Gorki Águila sám, vás ostatní nepustili komunistické úřady. Letos zase chybí ve vaší sestavě basistka Lía Villaresová. Jak je to s cestováním nepohodlných umělců?
Režim někoho pouští a někoho ne. Líu Villaresovou například nenechají cestovat už rok, jako trest za její politické angažmá. Oni porušují základní lidská práva, jako je i právo vycestovat, selektivně, aby lidi šikanovali a rozeštvali je mezi sebou. Lía se navíc vydala svojí cestou, věnuje se spíš grafice, psaní a svému blogu. S Porno para Ricardo už nehraje. Baskytaru vezmu v Praze do ruky já.
Jaké byly nejhorší momenty v historii vaší kapely? Z hlediska pronásledování režimem?
Asi nejhorší to bylo v roce 2008, kdy Gorkiho Águilu obvinili z trestného činu takzvané „potencionální nebezpečnosti“, už z toho názvu vidíte, co to je za nesmysl. Díky obrovské solidaritě lidí na Kubě, nevládních organizací, některých politiků a novinářů ze zahraničí jsme nakonec tuhle bitvu nervů vyhráli a Gorkiho nezavřeli. Předtím, v letech 2003 až 2005, si odseděl dva roky. Šikana a výhružky ze strany komunistického režimu vůči nám ale nepolevily dosud.
Jaká je ekonomická situace na Kubě?
Kubánská vláda vždycky zruší všechny předchozí kroky, které umožňují třeba jen drobnou podnikatelskou iniciativu, vždycky když vidí, že ti lidi jsou moc pevní v kramflecích. Toho se režim bojí. Takže přibyla jen další šikana a to proti lidem, kteří si založili malé firmy, a ty firmy začaly trochu prosperovat. Castristé je hned začali považovat za nepřátele. Ekonomická situace je pro všechny Kubánce nadále tristní.
Budete hrát s venezuelskou pianistkou Gabrielou Monterovou. Je demokracie ve Venezuele po ústavním puči Nicoláse Madura již definitivně ztracená?
Nemyslím, že by byla úplně ztracená. Co je ale strašné, že během demonstrací tam zemřelo letos na jaře přes sto lidí, tisíce mladých lidí je ve věznicích. Myslím si, že mezinárodní společenství neprojevilo dostatečnou solidaritu s venezuelskou opozicí a s demonstrujícími občany, a že jim nikdo v praktické rovině moc nepomohl.
Příští měsíc to bude rok od smrti Fidela Castra? Změnilo se něco na Kubě?
Vůbec nic. Já jsem Fidela Castra vnímal jako mrtvolu, ještě předtím než fyzicky odešel. Přinejmenším mentálně už byl mrtvý několik let. Pro Kubánce z mladších generací byl ještě za života jakoby postavou z minulosti, a navíc odpudivé minulosti, muž se zachmuřenou tváří a tím hnusným plnovousem.
Co byste vzkázal mladým Čechům?
Je potřeba pořád bojovat za svobodu. A bavit se…
