Ať se Harveyho Keitela zeptáte na cokoli, dost pravděpodobně vám odpoví jedno: “To se dá probrat leda u skleničky.” Sympatický postoj, jen kdyby na ni doopravdy došlo; poslední hvězdný host jubilejní přehlídky, držitel Křišťálového glóbu z roku 2004, však letos nerozdával ani rozhovory. Natož panáky.
Páteční tisková konference s Harveyem Keitelem měla proto lehce monotónní průběh. Otázka - rozpačitá odpověď ve smyslu “Nejsem filozof” či prosté “To opravdu nevím” - a obligátní věta o baru, kde by se smysl filmů, života a jeho kariéry řešily rozhodně snáz než v novinářském sále.
Tímto způsobem se Keitel vypořádal s tématem stárnutí, génia Paola Sorrentina, jehož Mládí chvíli na to představoval v kině. A také s vlastní diváckou povahou, již považuje za přirozenější ukázat než popisovat.
Pár světlých výjimek v podobě rozvinutých odpovědí se nicméně nakonec přece jen našlo. Vysloveně rád si zavzpomínal kupříkladu na dámu, jež jej osudově seznámila s Quentinem Tarantinem. “Scénář Gaunerů mi dala Lily Parkerová, to jméno si zapište. Byla to kolegyně z hereckého studia, zavolala mi a řekla, že ten scénář se mi bude líbit. Protože byla skvělá, nechal jsem si ho poslat a dál už to znáte, natočili jsme film.”
Chválou nešetřil ani na adresu zmíněného Sorrentina: “Pro herce je velkým privilegiem být součástí jeho díla a Mládí je navíc úžasný film, osobně mi na něm velmi záleží. Ostatně proto jsem dnes taky tady,” podotkl. A smekl i před kolegou ze stejného snímku, britskou legendou Michaelm Cainem (exkluzivní rozhovor s ním vyšel v minulém čísle Reflexu - pozn.red.) “Když byl mladý, všichni jsme se od něj učili - Alfie, to byla modla.”
Co jej naopak zcela zaskočilo, byla otázka na festivalovou znělku - nejenže ji nikdy neviděl, ale dokonce prý ani netušil, že se na přehlídce pouští stále dokola. Dobře nicméně věděl, kolik let uplynulo od jeho poslední tuzemské návštěvy. “Žena tehdy byla těhotná a synovi je dnes jedenáct let, takže se to dá přesně spočítat,” liboval si.
V následujícím programu má protagonista filmů jako Pulp Fiction, Thelma a Louise či Piano Jane Campionové, jejíž jméno několikrát s úctou zmínil, debatu s fanoušky a samozřejmě také červený koberec před zítřejším ceremoniálem. Ten padesátý ročník MFFKV zakončí.
