Je užitečné seznámit se s pohledem nepředpojatých německých historiků na události pro nás dosud živé. Nové publikace historika Detlefa Brandese a jeho kolegy Hellmuta G. Haasisejsou vítaným obohacením našeho knižního trhu, a to právě v roce, kdy jsme si připomínali 70. výročí konce druhé světové války v Evropě.
Nám dobře známý německý historik Detlef Brandes ve své knize Germanizovat a vysídlit(vyd. Prostor) analyzuje mj. fatální důsledky nacistické národnostní politiky v českých zemích. Nebývá častým jevem, aby Němec takhle racionálně, a přitom naprosto pravdivě vystihl pravé příčiny radikálního ukončení tisíciletého, i když velmi často nesnadného česko-německého soužití.
Že Brandesovi nechybí smysl pro empatii a je oproštěn od černobílého vidění, měli naši čtenáři možnost poznat již v jeho vynikající práci Češi pod německým protektorátem. Byl to totiž právě příchod zlopověstného řezníka Reinharda Heydricha do protektorátu, který urychlil „kategorizaci obyvatelstva z hlediska rasově-národnostního“, jejíž výsledky by podle jeho zvrácených představ umožnily rozhodnout, koho asimilovat, koho sterilizovat, koho „postavit ke zdi“ či „jenom“ vysídlit na východ. Heydrichův nástup též radikalizoval požadavek domácího odboje na poválečný odsud německé menšiny. Zdůrazněme, že tento kategorický imperativ vznesli představitelé prozápadní Obrany národa, a nikoli komunistické rezistence.
Ačkoli někteří malověrní lidé, spatřující zvláštní potěšení v neustálém degradování vlastního národa, zazlívají Čechům údajnou pasivitu za německé okupace v porovnání s jinými národy, nemohou popřít, že atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, třetího muže v hierarchii třetí říše, představoval vrcholný čin evropského odboje. V žádné jiné okupované zemi, dokonce ani v těch, kde odbojová činnost z mnoha důvodů dosáhla mnohem větší intenzity než v Protektorátu Čechy a Morava, totiž nezlikvidovali tak vysoce postaveného nacistického potentáta. Kniha německého historika Hellmuta G. HaasiseSmrt v Praze (vyd. Prostor) dokládá, že tento vrcholný skutek československé rezistence se těší i mezinárodnímu zájmu. Před třemi roky se mu ve speciálu věnoval i tištěný Reflex.
Autor si všímá katanových vlastností, z nichž nedbání na vlastní bezpečnost a pohrdání nebezpečím se mu staly osudným. Těžiště Haasisovy průkopnické práce však spočívá především v podrobném mapování českého nekomunistického odboje. Hlavními hrdiny jsou, jak z povahy jeho díla vyplývá, parašutisté účastnící se operace „Anthropoid“ a široká síť jejich pomocníků. Zlatý hřeb pak představuje poslední boj z Británie vyslaných parašutistů v chrámu sv. Cyrila a Metoděje.
