Největší hvězdou filmového festivalu v Karlových Varech bude americko-australský herec, režisér a producent Mel Gibson (58). Ten před 10 lety vyvolal obrovské kontroverze se svým filmem Umučení Krista, ve kterém barvitě popsal posledních 12 hodin života a utrpení Ježíše Krista. Tehdy film zaujal i čtenáře Reflexu a publicista Tomáš Klvaňa o něm v našem časopise napsal text, který dodnes neztratil svoji aktuálnost.
Mel Gibson bude hvězdou ve Varech, podívejme se proto na to, jak se kdysi s Ježíšem Kristem popasoval. Zde je text Tomáše Klvani z roku 2004:
O filmu Mela Gibsona Umučení Krista se diskutuje všude na světě a otázky se opakují. Je film antisemitský? Je upřímnou uměleckou výpovědí, či jej snad režisér natočil pro peníze? Je Gibson kladný hrdina, nebo mu jeho tradicionalistický katolicismus zatemnil mozek? Na takové otázky si čtenář musí odpovědět sám podle svého založení a vkusu. Pojďme se zeptat jinak: Jakou roli hraje v komerčním úspěchu filmu a také, jak se na jeho náhlé světové proslulosti odráží fakt, že prezidentem Spojených států je George W. Bush (po něm nastoupil Barack Obama – poznámka redakce), „znovuzrozený“ křesťan? Odpověď je jednoduchá. Velkou.
Útrapy a válka
Minulý podzim jsem v protestantském kostele na Cambridge Commonu ve Spojených státech viděl koncert pěveckého sboru - Händelovo oratorium Izrael v Egyptě. Jde o skladbu z roku 1739 na motivy Exodu a autor, jenž do ní vložil mnoho ze svého nadání pro dramatickou obrazivost, evokuje úděl Izraelitů v egyptském otroctví a jejich únik do zaslíbené země pod vedením Mojžíše. Můj přítel Chandler Rosenberger, jenž ve sboru zpívá, už týdny před premiérou hovořil o síle Händelovy hudby umocňující starozákonní příběh.
„Je to obtížná věc. Příběh o útrapách a krutostech s triumfálním koncem. Händel zdůrazňuje násilí, je nelítostný. Když to zpíváš, jako by ses díval na film. Jeho hudba je vizuální,“ líčil Chandler, vyčerpaný po zkoušce (a tudíž posilující se sklenicí kvalitního ležáku). Byla to americká chvíle. Seděli jsme v restauraci s velkými okny do předměstské ulice, na všech televizích běžel bez zvuku baseball. Amerika je ve válce a Chandler, politicky konzervativní protestant, Bushovo tažení v Iráku podporuje. Zprvu bylo pro mě překvapivé přirovnat Händelovo uchopení exodu k násilnému filmu, ale koncert dal mému příteli za pravdu. „Pán bude vládnout navěky/koně a jeho jezdce vrhl do moře…“ zpívá sopranistka se sborem v závěrečném vyvrcholení.
Spojení duchovního poselství s hmotným - drsným - dějem. Či jinak: Přes drsný děj k zaslouženému vykoupení. Vzpomněl jsem si na to, když se rozpoutaly diskuse o Gibsonovi. Režisér měl svým krvavým filmem zřejmě na mysli něco podobného. Jistě by ho natočil i za jiných časů. To by se však stěží stal ohniskem politicko-náboženských filipik, seriózních rozborů i citových výlevů. Pro některé americké komentátory „nejlepší film všech dob“ (hledisko blízké náboženské pravici), pro jiné „sadistický nesmysl“ prodchnutý „středověkým antisemitismem“.
Některé evangelické kongregace skupovaly lístky a využívaly představení jako pomůcku k obracení bezvěrců na víru. Některé židovské skupiny naopak požadovaly cenzuru. Film se objevil v Americe politicky rozdělené na dvě poloviny. Jedna obývá americký Jih a Středozápad, venkov a menší města, je kulturně a politicky konzervativní a v listopadu přijde znovu volit svého prezidenta Bushe.
Druhá polovina žije ve velkých městech a na obou pobřežích, je politicky a společensky liberální a Bush „není jejím prezidentem“, neboť byl dosazen pučem konzervativního Ústavního soudu po floridských machinacích. S jistou licencí lze napsat, že zatímco Gibson je hrdinou té první poloviny, je opovrženíhodnou postavou pro druhou. Podle Bushova scénáře má válka v Iráku, krvavá a nelehká snad víc, než plánoval, být jakýmsi americkým vykoupením, neboť je součástí dlouhodobé války s terorismem. Klade si za cíl postupně přeměnit Blízký východ v liberálnější, otevřenější oblast tak, aby se v ní už tak snadno nerodili muži a ženy schopní použít k boji proti americkému satanovi jakoukoliv zbraň. Válka se stala středem, kolem něhož se mobilizují konzervativci. Věří, že po desetiletí trvající dominanci levicového liberalismu, jenž obsadil prestižní univerzity a Hollywood, velké deníky a televizní stanice, nabírá konzervativní příbojová vlna na síle.
Rozdělená Amerika
Pravicové televizi Fox News Channel narůstá sledovanost, z některých rozhlasových komentátorů konzervativních stanic jsou milionáři, zvyšuje se prodej pravicově orientovaných knih a neokonzervativní či konzervativní mediální tituly, jako Weekly Standard a National Review, zažívají renesanci.
Průzkum nálad mezi vysokoškoláky prozrazuje jejich silnou podporu politice Bushovy vlády. Gibson se strefil do ducha doby. V Evropě je jeho dílo přijímáno střízlivěji. Hodnotitelé se zaměřují na umělecké kvality filmu či na jejich absenci. Ve Spojených státech je brán víc jako politikum, jako nositel a ilustrace myšlenky.
Jako Händelovo oratorium může také Umučení Krista sloužit jako estetizující symbol vykoupení po překonání strádání - a ono strádání dovede film podat tak autenticky, jak to jen jde. Příklady známe z jiných filmů, ať je to Spielbergův snímek Zachraňte vojína Ryana, Malikova Tenká červená linie, či Scottův Černý jestřáb setřelen, které uplatňují stejnou tvůrčí metodu. To je dobře v době válečného zpravodajství kabelových televizí, používajícího skoro stejných tvůrčích postupů, jakými se v reklamách nabízí zubní pasta. Bushovu éru, v níž - ať se nám to líbí, nebo ne - žijeme také, to vystihuje lépe.
