Zesnulý Vojtěch Jasný: V Americe mi pomohl Miloš Forman | Reflex.cz
nahoru

V Americe mi do začátku moc pomohl Miloš Forman, řekl v minulosti Reflexu režisér Vojtěch Jasný

Veronika Bednářová16. listopadu 2019 • 13:20
V Americe mi do začátku moc pomohl Miloš Forman, řekl v minulosti Reflexu režisér Vojtěch Jasný
foto: abl

Ve věku 93 let zemřel režisér, scenárista i odbojář Vojtěch Jasný, autor trezorového filmu Všichni dobří rodáci, který oceňují i jeho mladší kolegové režiséři. Informaci o úmrtí ČTK z pověření rodiny sdělil Vítězslav Tichý. Život Jasného byl naplněn dramatickými událostmi, sérii tragédií v rodině střídala významná mezinárodní ocenění za práci a později jeho životní dráhu zase změnila perzekuce a nucená emigrace. Podle ostatních režisérů byl Jasný nadčasovým a poetickým autorem. V roce 2008 navštívila režiséra Jasného v New Yorku Veronika Bednářová.

Duchovní otec české nové filmové vlny bydlí v příjemné rezidenční části newyorského obvodu Queens. Je vidět, že tam bydlí rád. V obýváku s knihovnou má čestné místo na židli kamera, jeho věrná společnice. Na čistě uklizeném psacím stole leží dva žluté poznámkové bloky a plnicí pero: režisér Vojtěch Jasný pracuje každý den. V předsíni visí krásný francouzský plakát k filmu Až přijde kocour, který tento čerstvý držitel Českého lva za dlouholetý umělecký přínos natočil v roce 1963 v Československu.

Vladimír Menšík, geniální představitel Jořky v Jasného filmu Všichni dobří rodáci, o tomto režisérovi řekl: "Netočil hodně filmů. S ním je to jako se vznešenou odrůdou jabloně. Staráte se o ni a nepospícháte, víte, že plody nebudou lecjaké. A nestává se často, že byste se mýlili. Jasný je podle mého názoru Saint-Exupéryho dospělý Malý princ." Ano, před emigrací stihl Vojtěch Jasný natočit v Československu jen několik titulů. Ale každý z nich byl filmovou událostí - Touha, Až přijde kocour, Všichni dobří rodáci.

Jeho návrat po roce 1989 k nám byl ovšem komplikovaný. Projekce dokumentárního filmu o Václavu Havlovi byly podle režisérových slov na několik let pozdrženy, Návrat ztraceného ráje z roku 1999 na úspěch Rodáků nenavázal - zajímavé ale je, že amerického žáka, se kterým se emigrant (hraje ho Vladimír Pucholt) vrací z Ameriky do kraje dětství, ztvárnil skutečný Jasného student, Adam Davidson.

Den V. J.

Popíjíme režisérův oblíbený, mimochodem skvělý brusinkový džus. Vojtěch Jasný mluví rychle a vzpomínky se mu řadí jako fascinující surrealistický sen. Jak vypadá jeho běžný americký den?

"Když netočím, rád spím osm hodin. Holubi mě budí už v sedm, ťukají na okno. V půl osmé zvoní budík. Vypiju sklenku vody, vezmu si homeopatický prášek, který mě udržuje v kondici, a dám si pomerančovou šťávu se dvěma lžičkami organického jablečného moštu - na dobrou imunitu. Potom hodinu cvičím jógu. Natáhnu se na koberec, rozhodím ruce a jogínsky dýchám," říká jeden z prvních poválečných absolventů pražské FAMU, jenž i dnes točí, píše scénáře a knihy.

Například filmem Peklo na zemi se spolu s dalšími významnými režiséry (Andrzej Wajda, Pavel Čuchraj, Luis Puenzo, János Szasz) před šesti lety podílel na prestižním cyklu pěti dokumentů o holocaustu s názvem Broken Silence (Prolomené ticho, 2002), což byl velkolepý projekt Stevena Spielberga: "Spielberg a Miloš Forman mi v roce 2000 napsali dopis, že jsem jediný, kdo by měl dělat dokument o Češích, kteří přežili koncentrák. Udělal jsem si z toho svou Guerniku, chtěl jsem zachytit stovky svědectví, z nichž jsem nakonec vybral deset mužů a deset žen - vždyť ženský podíl je strašně důležitý. Vybral jsem řadu českých občanů židovského původu, kteří se jako velmi mladí stali oběťmi brutální zvůle," vysvětluje režisér a přitom mu probleskují vzpomínky na dětství a mládí: nádherná vesnice Kelč u Valašského Meziříčí, rodná obec a později dějiště Dobrých rodáků.

Tatínek, vedoucí duchovní osobnost odboje v celém kraji, je likvidován jako jeden z prvních, umírá v Osvětimi. Mladšímu synovi je šestnáct a půl. Válka, stigma na celý život.

Vlastně díky józe se ve vyprávění přesouváme na festival v Cannes 1959, kde Jasného povídkový film Touha vyhrál spolu s Trnkovým snímkem Cenu za nejlepší národní kolekci (v roce 1969 získal s filmem Všichni dobří rodáci na stejném festivalu Cenu za režii):

"Jógu dělám už od svých třiceti let, kdy jsem natáčel Touhu, a pak jsem si o tomhle cvičení v Paříži našel knížky. Na festivalu v Cannes jsem potkal indické jogíny, ale taky novináře a filmové teoretiky, kteří mi poradili, jak přesně cvičit. Dnes se soustřeďuji na dýchání a body building, tím jsem si vyléčil i srdeční arytmii. Dýchám nejen za sebe, ale i za druhé, posílám energii přes oceán i své ženě. Než začnu cvičit, udělám svíčku, abych si prokrvil mozek. Po hodině dýchání a cvičení naberu sílu na celodenní práci. Snídám většinou rozemleté zrní jako římský voják. K jídlu poslouchám hudbu. Každý den chci najít v sobě pozitivní energii, to je koneckonců úkolem režiséra," říká v černém existenciálním roláku oblečený tvůrce, který sice sklízel vavříny na zahraničních festivalech, ale doma, v Československu, ho po okupaci v roce 1968 začaly omezovat režimní zákazy. Emigroval a jeho filmy zůstaly dvacet let v trezoru.

Sebevražda zvaná exil

"Kdybych nemohl v exilu tvořit, tak je to na sebevraždu. Emigrace bez přátel je pro umělce smrt. Měl jsem štěstí, že jsem si ve všech zemích našel vzácné přátele: za všechny to byl herec Maximilian Schell a spisovatel Heinrich Böll," říká Jasný, který po emigraci v roce 1970 na čas zakotvil v Rakousku, pracoval pro německou televizi, na pozvání vídeňského Burgtheateru režíroval hry Václava Havla a v roce 1975 podle románu Heinricha Bölla natočil pozoruhodný film Klaunovy názory, za nějž dostal Stříbrnou mušli v San Sebastiánu a nominaci na Oscara.

Pak si uděláme v návštěvě krátkou přestávku a jdeme se projít po největší newyorské čtvrti Quee su. Vojtěch Jasný si bere kameru a vůbec mu nevadí, že mrzne. V New Yorku se cítí doma, své procházky nebo projížďky Central parkem považuje za zásadní inspiraci: "V Americe mi pak pomohl Miloš Forman, mimo jiné tím, že mě seznámil se svým agentem Robym Lantzem (zemřel v říjnu 2007 ve věku 93 let - pozn. aut.), který se tak stal i mým agentem. V New Yorku mám okruh přátel a studentů, a když se sem vracím, říkají mi: Je dobře, že jsi zase doma."

Uznávaný pedagog Jasný učil ve Vídni, Salcburku, Mnichově. Nakonec získal pozici i na prestižní manhattanské Columbijské univerzitě, jejíž filmovou fakultu spoluzaložil Miloš Forman. Scenáristiku a režii vyučuje na univerzitách v USA od roku 1984, předmět, ve kterém je nedostižný, je dramaturgie barev ve filmu.



"S mladými lidmi nestárnu," pochvaluje si Vojtěch Jasný dnes. "Večer se vrátím ze školy nebo ze schůzek domů, piju čaj, poslouchám hudbu, učím se další anglické odborné výrazy, zaznamenávám si nápady. Když píšu scénář, pracuji denně jako řeholník. Píšu rukou, dokud můžu, pak text načisto přepisuji na psacím stroji, který je zatím perfektní. Přikrývám ho dečkou od maminky, aby se na něj neprášilo," dodává a ve vzpomínkách na rodiče už zůstane.

"Modlím se večer, než jdu spát. Můj tatínek, než umřel, napsal korespondenční lístek, německy, to mohl. Tam napsal, že si přeje jedinou věc - aby chlapci věřili v Boha. Nesplnil jsem mu to vždycky, taky jsem byl komunista. Ale Ježíš je dnes pro mě důležitý. Do kostela moc nechodím, vedu s ním denní přímý dialog modlitbou. To je podle mě to pravé mystické spojení."

Veronika Bednářová




Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější