Perry jako Chandler rozesmíval svět, sám ale bojoval s démony. Nový dokument odhaluje komikův tragický pád
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Kdo je vaše nejoblíbenější postava z Přátel? Chandler Bing? Od smrti jeho nezapomenutelného ztvárnitele Matthewa Perryho uplynuly 28. října už tři roky. Netflix na něj při té příležitosti vzpomíná třídílnou dokumentární minisérií, která se v originále jmenuje lakonicky The One About Matthew Perry, tedy Ten (nebo To) o Matthewovi Perrym. Český Netflix zvolil říznější název Matthew Perry nad propastí.
Po loňském nahlédnutí do života jiné hollywoodské superstar Charlieho Sheena jde o dost smutnější příběh herce na drogách. Minisérií Alias Charlie Sheen provázela její živá a zdravá předloha, tedy pokud pomineme HIV, které jí koluje v krvi a na které bere léky, jež už jsou ovšem tím jediným, co hvězda bere. Aspoň v době natáčení svého autoportrétu držel Sheen virus i sebe pod kontrolou. Právě nákaza byla jeho „rock bottom“, tedy kamenitým dnem, jehož tvrdá ťafka feťáka teprve donutí nabrat kurz k lepším zítřkům.
Perry se dna dotkl v roce 2018, kdy mu z užívání opioidů, jež zpomalují trávení, prasklo střevo. Z kómatu se dostal po dvou týdnech a z hluboké deprese mu pomohl nově zavedený lék ketamin. Úsměv se mu na tvář definitivně vrátil o čtyři roky později po vydání pamětí Přátelé, lásky a ten velký průšvih. Kniha, která u nás vyšla v nakladatelství Bourdon, se stala celosvětovým bestsellerem. Perry s ní jezdil po světě a všechno vypadalo slibně, dál však na vlastní pěst zneužíval ketamin, stejně jako to předtím dělal s léky na úzkost ze skupiny benzodiazepinů či s opioidy, jež se správně mají brát jen na nesnesitelnou bolest. Relativně méně škodlivý ketamin zapříčinil jeho smrt, když si 28. října 2023 vzal nadměrnou dávku a utonul ve vířivce na zahradě svého domu v losangeleské čtvrti Pacific Palisades.
Dělej si se mnou, co chceš, ale udělej mě slavným
Matthew Perry byl nejoblíbenějším hercem nejoblíbenějšího sitcomu všech dob, ale sám se rád neměl. Musel pořád dělat „džouky“, a když se jim lidi nesmáli, připadal si k ničemu. Nikdy si nepřipadal dost dobrý, což ho nejdřív hnalo kupředu, ale později hlavně dolů. Jeho rodiče se krátce po jeho narození rozešli. On žil s matkou v Kanadě, otec-herec John Bennett Perry sídlil v kalifornském Los Angeles. Matthew byl tátu zvyklý vídat hlavně na televizní obrazovce. V roce 2009 to vyprávěl kamarádovi-herci Kevinu Pollakovi. Rozhovor, ve kterém je Perry ještě tím starým dobrým vtipálkem, je jednotící linií minisérie. Další je vyprávění jeho mladší sestry Mii. Ta říká, že bratra poznamenalo, když v pěti letech letěl sám z Montrealu za otcem do Los Angeles s cedulí pověšenou na krku. Měl z toho špatný pocit, že je navíc, že se vnucuje. Že není dost dobrý.
V osmdesátých letech se Perry do Los Angeles přestěhoval, aby šel ve stopách otce a stal se hercem. Už předtím dostal pár štěků v jeho filmech a plac si zamiloval. Svůj příběh vypráví faustovskou formulí: „Řekl jsem Bohu: dělej si se mnou, co chceš, ale udělej mě slavným.“ První díl série vypráví o tom, jak se stal slavným, zbytek o tom, jak ho Bůh vzal za slovo – o Chandlerově, tedy pardon, Matthewově alkoholismu a zneužívání drog. Perry se prezentuje trochu naivně, když mluví o své touze stát se slavným a až následném náhlém prozření a pochopení rčení „všechna sláva polní tráva“. Jako by to nebyl příběh starý jako filmový průmysl sám.
První velký film a slastná pilulka
V roce 1994 prorazil v Přátelích v roli nevědomky psané jemu přímo na tělo. Fandové kultovního seriálu se mohou těšit na spoustu zajímavých zákulisních informací. Možná je šokuje, že se nenatáčelo v New Yorku, ale v Los Angeles. Sitcom televizní stanice NBC se okamžitě stal obrovským hitem. Po dvou řadách Perry prorazil i v celovečerním filmu. V dokumentu vystupuje režisér komedie Jen blázni spěchají, ve které Perry v roce 1997 zazářil po boku Salmy Hayek. Andy Tennant popisuje, že šlo o příběh z jeho vlastního života, a snad proto si tak oblíbil hlavního hrdinu, který se úporně snažil vymanit ze škatulky Chandlera. A dařilo se mu to.
Jeho otce si ve filmu zahrál jeho skutečný otec. Když spolu točili u jezera, Chandler, tedy pardon, Perry si půjčil vodní skútr a zranil se na něm. Tennant si vyčítá, že k tomu došlo. Doktorka Perrymu dala na bolest nejmenovaný lék na bázi opioidů. Perry vypráví Pollakovi, jak propadl nejhezčímu pocitu, jaký dosud poznal.
Sláva baví jen chvíli
Začal si pilulek brát víc a víc a zjistil, že když si nedá, je mu špatně. Vznik své závislosti popisuje jen pár větami. Navzdory všeobecnému přesvědčení se závislost netvoří zase tak rychle. Chce to být hodně nezodpovědný. Perry se tu opět prezentuje poněkud naivně. Dál se o jeho užívání drog už mluví jen jako o jeho nemoci. K té se rychle přidaly deprese a úzkosti a roztočil se vír, ze kterého už se herec nikdy úplně nedostal. I když se snažil. Svou roli samozřejmě sehrála i sláva, kterou si podle svých slov užíval jen prvního půl roku.
Sláva je podle Perryho z pětaosmdesáti procent skvělá věc, ale zbylých patnáct procent je divných a děsivých. Sledujeme, jak hází sousto bulváru, když před jeho slídivými kamerami předvádí intimní scénu s hvězdnou přítelkyní Julií Roberts, s níž chodil půl roku na přelomu let 1995 a 1996. Poté, co se stal notoricky známým, musel kdysi chorobně nesmělý jinoch ženy odhánět jako mouchy. David Schwimmer, seriálový představitel Rosse, v jednom rozhovoru popsal, jak s úspěchem Přátel navždy ztratil možnost jen tak se ztratit v davu a pozorovat lidi. Neříká to ovšem v přítomném dokumentu, herci z Přátel na něm neparticipovali.
Kumpán Bruce Willis
Pro člověka se sklonem k závislostem je stres z toho, být neustále středobodem zájmu, začátkem konce. Svou nemoc Perry nikdy nedokázal úplně přemoct. Sledovat to mohl už divák Přátel, kde se jeho Chandler od oné nehody na skútru periodicky a bez vysvětlivek mění z řady na řadu z medvídka v kostru podle toho, zda byl jeho představitel zrovna na drogách nebo na odvykačce. Méně všímavý divák si toho ani nevšimne, protože herec pořád vypadá i hraje skvěle. Až časem dostanou jeho vizáž i kognitivně-behaviorální schopnosti zabrat. Z rozkošného smíška se stane sešlý páprda, který sice běduje, ale bojuje až do hořkého konce.
Po filmovém hitu Jen blázni spěchají byl dalším mezníkem v Perryho kariéře v roce 2000 neméně úspěšný film Můj soused zabiják. Zahrál si v něm s Brucem Willisem, se kterým měl skvělou chemii na place, na plátně i v zákulisí. Willis měl během natáčení pronajaté celé poslední hotelové patro a pořádal tam bezuzdné večírky. Holohlavá legenda, jež dnes trpí těžkou demencí, holdovala alkoholu do plných a Perry neseděl v koutě.
Mokrá čtvrť v Pacific Palisades
Dokument není vyprávěn anonymním hlasem, jak tomu bývalo zvykem dříve, ale zástupem Perryho kamarádů, známých a spolupracovníků, jak tomu bývá zvykem dnes. Za rodinu hovoří jen zmíněná sestra Mia, otec John je na tom prý zdravotně špatně. Jsou tu herečtí kamarádi ze zlatých časů, kdy se Perry teprve snažil prorazit, ale třeba i jeden z odvykačky, kterého dobrák Matthew pozval bydlet do svého honosného sídla v Pacific Palisades, když byl kamarád na pokraji bezdomovectví. Kamarád popisuje scénu, jak za ním jednou nadšený Perry přišel poté, co si herci z Přátel vyjednali plat milion dolarů za díl. „Právě jsem vydělal dvacet šest milionů dolarů!“ radoval se prý Chandler. Není asi úplně divu, že herec neměl dost vůle, aby takový přírůstek na kontě neoslavil. Kamaráda z mokré čtvrti po roce spolubydlení vykopl a následoval relaps. Střízlivý prý Perry vydržel vždy jen slabý rok.
Perry hodně bral drogy, ale hodně také pracoval. Hrál ve filmech, ale i v divadle. Režie se věnuje jeho londýnské anabázi, kdy v roce 2016 režíroval svou hru Konec toužení ve westendském Playhouse Theatre. Sám si v ní zahrál alkoholika a o rok později ji uvedl v New Yorku. O další rok později přežil prasknutí střeva. Posledním jeho velkým projektem byl memoárový bestseller, z jehož úspěchu měl velkou radost.
Doják před příčinou
V závěru si všechny „mluvící hlavy“ revokují moment, kdy se dověděly, že Matthew Perry skonal. Režie dává oněm emocionálním momentům, kdy se mluvčím nedostává slov, až moc času. Není vůbec zřejmé, jestli jsou aktéři v tu chvíli opravdu tak „emocionální“ nebo akorát v životě četli málo knížek. Úplně všichni účinkující dostanou svých patnáct vteřin „dávení“, až je z toho půlhodina agónie. Divák z té nudy bezděčně uniká do tenat černého humoru.
Tennant, kterému Perry přirostl k srdci během natáčení filmu Jen blázni spěchají, bývalá přítelkyně, která na Matthewa nikdy nezapomněla, a všichni ostatní mají knedlík v krku. Jistě nejen pro svůj žal nad tou ztrátou, ale i proto, že na ně míří kamera Netflixu a jejich stesk po Perrym je právě zvěčňován. Ne, že by to hráli, ale je tu i zjevné „dojetí nad vlastním dojetím“. Ten „doják“ navíc není umístěn až na úplný závěr série, ale donekonečna prodlužuje čekání na závěrečné vyšetřování příčiny Perryho smrti a eventuálně potrestání viníků, které je ještě zajímavé.
