Jitrnice s bramborovou kaší a další Beruškovo Retro: Ve Špálovce vzpomínají na Víta Soukupa

Název kurátor Radek Wohlmuth zvolil, protože Soukupa považuje za jednoho z prvních umělců své generace, kteří si u nás krátce po revoluci zvolili téma retrospekce. S Vítem Soukupem, kterému přátelé neřekli jinak než Beruška, se poznali u přijímacích zkoušek na vysokou školu. Soukup studoval na UMPRUM a jeden akademický rok strávil u Milana Knížáka na AVU. Později dokončil doktorandské studium na UMPRUM, kde také krátce učil. Wohlmuth tak výstavu považuje za splacení dluhu příteli, jehož dílo v Praze nikdy nebylo v celku prezentováno, protože se po jeho smrti rozptýlilo na všechny možné strany.

Ve Špálovce se podařilo dát dohromady část obrazů pocházejících ze soukromých sbírek lidí, kteří si je pořídili ještě za Soukupova života a dodnes s nimi žijí. Druhým, podstatnějším důvodem, proč výstava ve Špálovce působí silně, je fakt, že představuje vzpomínku na divokého autora, který svou estetiku našel v rozjetých devadesátkách. Měl rád béčkovou filmovou produkci, maloval podle starých časopiseckých fotek, knižních ilustrací nebo reklamních letáků.

Dobře je to vidět na cyklu Květy (1999), pojmenovaném podle stejnojmenného časopisu. Soukup z něj přebíral „chemlonové“ módní fotografie, portréty hvězd normalizačního popu nebo magazínové recepty. Na výstavě najdete například obraz receptu na jitrnici s bramborovou kaší. Soukupův retropop byl široce rozkročený. Wohlmuth mluví o „vývoji od šťavnatého realismu přes abstinenčně neurotickou expresi až k realistické abstrakci“. Soukup rád zaměňoval formáty. Obrovské rakety přenášel do čtyřcentimetrových miniatur, zatímco na velké obrazy maloval trhací bloky či elektrické zásuvky na zdi. Vůbec největší sestava pláten nese téma svačinových ubrousků. V posledním cyklu Armáda pro republiku (2006) v obrazech povstali figurky Indiánů z východoněmecké produkce, bojovníci z kindervajíček nebo hrdinové akčních filmů. I v tom je Retro? možná ještě současnější, než bychom si přáli.