Never more antisemitismu a antisionismu, které se na pódiích a sítích maskují jako podpora Palestiny
Konflikt mezi Izraelem a Palestinou je složitější, než se mnohé hlásné trouby z popkultury a sociálních sítí snaží předstírat. Při vědomí, kolik špatného se na světě děje, se nelze neptat, u kolika lidí je zapálená podpora Palestiny jen žhnoucím antisemitismem. Poněkud méně důležitými věcmi jsou trapas Musea Moderního umění Andy Warhola a havárie v Divadle Petra Bezruče.
Vojtěch Rynda: Debata, jestli má být popkultura politická, se táhne věky. Je stejně legitimní být aktivistickým pankáčem jako klukem, který chce prostě hrát a zpívat písničky. Ed Sheeran chtěl to druhé, jeho předskokan, rapper Macklemore, se ale na pódiu pustil do agitace za Palestinu. Organizátoři – ne Sheeran – rozhněvaného muže odstavili, ale s ním odešli i další předskokani. Byla by to jen další bouře ve sklenici vody, i když ji Ed nese dost těžce. Jenže propalestinské hlásné trouby jsou stále hlasitější a mají čím dál víc popkulturní munice; teď třeba dokument NAZA, uvedený v Benátkách. „Za všechno špatný můžou Židi.“ – „A cyklisti!“ – „Proč cyklisti?“ Smutný starý vtip je bohužel stále aktuální: kolik z těch lidí naštvaných na Izrael upozorňuje i na skutečnou genocidu v Myanmaru, hladomor v Súdánu nebo ženskou obřízku? To není whataboutismus, ale poukázání na křičící nepoměr. Když dítě nezabije Žid, tak se to nepočítá.
Marek Gregor: Před 35 lety jsme vlakem na otevření Muzea moderního umění Andyho Warhola (MMUAW) v Medzilaborcích vezli osm kapel, včetně Garáže nebo Psích vojáků, všude hráli Velveti a David Bowie. Jestli letos Andy shora po očku sledoval znovuotevření MMUAW, musel u dojemně národovecké show dostat záchvat smíchu. Pělo se: „Plechovky, polievky, tvár Marilyn v žiarivých farbááách, (…) ožili na jeho plátnááách! Zakladateľ pop-artu, priekopník novej dobyyy, jeden z najvplyvnejších umelcov v dejinách umeniaááá!“
Kateřina Kadlecová: Divadlo Petra Bezruče během prázdninového sucha bojovalo s vodou. Havárie potrubí vyplavila kulturní instituci s osmdesátiletou tradicí herecké šatny a technické zázemí. Elektřina pro vysoušeče, které jely týdny nonstop, stála majlant, rekonstrukce ještě není u konce. Největší pomoc? Zajít tam do divadla. Sezóna se rozeběhla před týdnem a Obrazy Doriana Graye, Hamleta nebo „divadelní zápas roku“ Baníček, ale, ale ale uměleckého šéfa Jana Holce člověk může vidět i opakovaně.
