Kultura podle Muska: Rasistický Občan mstitel je tak špatný, že se ho zřekl i herec nařčený z kanibalismu
Odyssea Christophera Nolana dokázala během dvou týdnů vydělat přes miliardu dolarů a okouzlit i tak zavilé kritiky, jakým byl alt-right guru Ben Shapiro. Jediným prominentním oponentem zůstává Elon Musk. Ten do boje proti Nolanovu eposu vyrazil s posledním počinem německého filmaře Uwe Bolla přezdívaného „nejhorší režisér na světě“. Bollův počin Občan mstitel své fanoušky oslovuje úplně něčím jiným než je filmové řemeslo.
V nejvypjatějších okamžicích tažení proti „woke“ Odysseji Christophera Nolana prohlásil Elon Musk, že do roka vytvoří vlastní „opravdovou Odysseu“ pomocí svého uměle inteligentního Groka. Na nápadu je trochu divné, že muže s doslova neomezenými finančními prostředky nenapadlo zaplatit skutečnému, ideově spřízněnému filmaři, aby film natočil. Ponoukl ho k tomu až uživatel sítě X, který napsal: „Chci, aby Elon Musk dal Melu Gibsonovi sto milionů, aby natočil svou verzi Odyssey s dokonale autentickými loděmi, brněním, zbraněmi a obsazením. Všechny dialogy aby byly použité z původní básně v homérské řečtině.“ Elon Musk odpověděl: „Jdu do toho.“
Takový plán, byť motivovaný pochybnými pohnutkami, by byl jistě zajímavý. Tkví v něm ale problém. Mel Gibson může být s Nolanovými kritiky ideově spřízněný. Je to ale opravdový filmař s vlastní uměleckou vizí. I kdyby mu Elon Musk poskytl neomezený rozpočet, nemohl by si být nikdy jistý, že by Gibsonova verze dostála jeho vlastním představám. Pro ztvárnění své pomsty woke Hollywoodu by si proto měl raději vybrat režiséra ochotného zfilmovat doslova cokoliv. Shodou okolností Musk jednoho takového filmaře dobře zná. Jeho dílo v něm rezonuje natolik, že jeho nejnovější kus streamoval nonstop celé dva dny na svém X profilu. Jeho jméno je Uwe Boll.
Daňové kličky a herní adaptace
Uwe Boll je poměrně fascinující postava moderní kinematografie. Jeho zvláštní kariéra započala tím, že nebyl přijat na filmovou školu a šel místo toho studovat literaturu a obchodní administrativu. Jak se ukázalo, obor byl pro jeho budoucnost přímo ideální. Díky znalosti daňové legislativy si uvědomil, že německé zákony poskytují filmařům štědré dotace, a navíc umožňují soukromým investorům odepisovat z daní až 100 % vkladů do filmových produkcí. Boll proto založil sérii investičních fondů, v nichž nastřádal miliony eur. Kdyby měl alespoň trochu soudnosti, mohl se stát německým ekvivalentem Rogera Cormana a financovat autorské snímky nadaných režisérů. Uwe ale soudnost nemá a z nabité kasy začal financovat filmy svoje.
Výši Bollových uměleckých ambicí asi nejlépe ilustruje série jeho raných filmů, v nichž se pokoušel adaptovat populární videohry. Na přelomu tisíciletí vznikla herních adaptací celá řada. Většina z nich naprosto pohořela, z některých se však postupem doby staly kultovní filmy z kategorie „tak špatné, až jsou vlastně dobré“. Namátkou můžeme jmenovat Doom, sérii Resident Evil nebo Mortal Kombat. Filmy Uwe Bolla jsou ale z úplně jiného vesmíru.
První film House of the Dead, inspirovaný stejnojmennou arkádou platformy Sega, sleduje skupinu studentů na opuštěném ostrově zamořeném zombiemi. Námět je to jistě nosný. Režisérské vedení ale dělá z potenciální zábavné střílečky přehlídku toporných dialogů, bizarních zpomalených záběrů a nepochopitelných okamžiků, kdy se obraz filmu prostříhává do sekvencí ze skutečné videohry. Díky štědrému rozpočtu je ale film vizuálně zajímavý, a dokonce skončil v plusu. Natáčení stálo neuvěřitelných 12 milionů dolarů (víc než například Svěrákův Tmavomodrý svět) a na tržbách vydělal o milion víc. Boll z toho usoudil, že je na správné stopě, a úplně se utrhl ze řetězu.
Jeho další film je inspirován hrou Alone in the Dark (Sám v temnotě), v níž se hráč snaží přežít ve strašidelném domě. Najatý scénárista Blair Erickson později vyprávěl, že v jeho verzi mělo jít o temný psychologický horor inspirovaný H. P. Lovecraftem. Boll ale nebyl spokojen a Ericksona poučoval o umění scénáristiky tak dlouho, dokud z projektu neodešel. Uwe pak napsal scénář sám. Jsou v něm agenti tajných vládních organizací, portály do alternativních dimenzí, šílení vědci, oslizlé psí příšery, týmy speciálních jednotek, zpomalené přestřelky, automobilové honičky, spoře oděné archeoložky, záplava digitálních efektů a sexuální scéna tak strašlivá, že ji sám režisér později vystřihl. Aby se divák ve zmatku vyznal, film uvádí dvouminutová sekvence nahlas čtených vysvětlujících titulků. Velkolepé obsazení v čele s Christianem Slaterem, Stephenem Dorfem a Tarou Reed vystřelilo rozpočet na 20 milionů dolarů. Vydělal sotva polovinu.
Peníze kazí film
Neomezený zdroj peněz, za nějž Boll vděčí své kariéře, se ukázal jako danajský dar. Jako scénárista nikdy nemusel přemýšlet o motivaci svých postav, přepisovat scény a cizelovat dějové linie. Coby režisér nebyl nucen sestavovat technické scénáře, kreslit storyboardy a pilovat s herci dialogy. Díky filmovým fondům měl vždy dost peněz na realizaci těch nejdivočejších nápadů a obsazování prvoligových hvězd. Ty ho měly v oblibě, protože natáčení probíhalo v uvolněném duchu, režisér je nechal volně improvizovat a všichni byli štědře placeni. V jeho verzi upírské střílečky BloodRayne z roku 2005 už proto hraje Ben Kingsley, Michael Madsen, Michelle Rodriguez, Udo Kier, Billy Zane a zpěvák Meat Loaf. Úspornost projevil Boll pouze při castingu harému polonahých upírek. Obsadil do něj skupinu rumunských prostitutek, protože to prý bylo levnější než platit za svlečené scény herečkám. Film stál 25 milionů dolarů a vydělal 2,5.
Podobným způsobem pokračoval Boll až do roku 2006, kdy svou zlatou éru završil snímkem Postal. Ten je proslulý vyobrazením přátelského (snad i mileneckého) vztahu George Bushe a Usama Bin Ladina, počtem zavražděných dětí a Bollovým prohlášením, že natáčení bylo financováno nacistickým zlatem. Německé úřady poté finanční filmařské pobídky zrušily. Proslýchá se, že hlavním důvodem byl právě Boll.
Fondy vyschly, kritici krvácí
Zaškrcený penězovod Bolla neodradil, i když jeden čas vyhrožoval, že bude místo filmařiny provozovat Michelinskou restauraci a hrát golf.
Natáčel dále, byť s daleko menšími rozpočty, často shromažďovanými na Kickstarteru. To mu však nebránilo zabředávat do čím dál tím divnějších námětů. Vypouštěl filmy o genocidě v Súdánu. O krvavé mstě zkrachovalých občanů na zhýralých finančnících z Wall Streetu. Násilné exploatace protkané dlouhými scénami explicitního mučení zasazené do současných vězení i nacistických koncentračních táborů. Příběhy, kde je hlavní hrdina masový vrah nebo lesbická upírka.
Stejně jako Cimrmanovy pohádky se i Bollovy filmy setkávaly se značným odporem. Neúspěchy u diváků a posměch recenzentů ale autor odmítal. Sám se přirovnával k Sergio Leonemu nebo Davidu Lynchovi a kritiky prohlašoval za hlupáky. Několik z nejhlasitějších dokonce vyzval k boxerskému utkání s tím, že půjde o legrační akci pro média. Zatajil jim však, že je dlouholetý amatérský boxer a namísto kašírovaného oťukávání zmatené novináře v ringu před kamerami surově zbil.
Trefa do Mstitele
Na Bollově tvorbě bylo vždy zvláštní, že nebyla politicky vyhraněná. Sám režisér se sice prohlašoval za „velmi levicového“ a doufal, že v amerických volbách vyhraje Bernie Sanders.
Jeho hrdinové ale byli vždy motivováni hlavně primárními pudy. Pohání je touha přežít, sex, pomsta nebo čistá nenávist – především proto, že Boll coby scénárista nedokáže složitější emoce zachytit. V současném politickém diskurzu je vlastně až divné, že strádajícímu filmaři trvalo tak dlouho, než si uvědomil existenci divácké skupiny prahnoucí přesně po takovém jednoduchém obsahu. Stačilo jen najít vhodný objekt hrdinovy nenávisti.
Na zlatý divácký důl narazil Boll až ve svém posledním počinu Citizen Vigilante (Občan mstitel). Příběh o americkém veteránovi vraždícím přistěhovalce ve fiktivním evropském městě je údajně inspirován případem znásilnění, kterého se v Hamburgu v roce 2016 dopustil gang mladistvých pachatelů z imigrantských komunit. S takovou premisou by se film mohl zařadit do předlouhé řady snímků žánru „revenge porn“ o mstitelích, kteří se rozhodnou vzít spravedlnost do vlastních rukou. Autorem by ale nesměl být režisér s absolutním nedostatkem soudnosti a sebekontroly. Hlavní hrdina totiž nevykoná pomstu jen na mladistvých pachatelích a pokračuje v zabíjení, dokud chladnokrevně nepovraždí i jejich rodinu včetně nezletilé dívky, několik soudců, pár civilistů a celé zástupy zcela nevinných policistů.
Krvavé Mstitelovo řádění je navíc zachyceno způsobem, který dokazuje, že se filmař se čtyřiceti snímky na kontě stále nenaučil svému řemeslu. Hned výběr lokace je do očí bijící. Boll se rozhodl natáčet drama o městě ovládaném gangy přistěhovalců v notoricky uniformním chorvatském Zábřehu. Mstitel se nepohybuje v no-go zónách, ale v napulírovaných čtvrtích se spokojenými bílými občany. Film je navíc nesnesitelně pompézní, děj chaoticky skáče v čase i prostoru, je napěchovaný topornými dialogy a nelogickým chováním všech postav. Nechybí samozřejmě Bollovo dramatické mávání kamerou, monotónní elektronický soundtrack, velmi dlouhá a velmi nepříjemná sexuální scéna, nekonečné sekvence nabíjení zbraní a cvakání zásobníků a potoky digitální krve. Každých pár minut se divák dočká mravokárného kázání Občana mstitele nebo jeho obdivovatelů. Obojí zní, jako by scénárista opsal repliky z komentářů nenávistných facebookových diskuzí.
I pro kanibala je to příliš
Kdo film neviděl (rozhodně to nikomu nedoporučujeme), dokáže si jen těžko představit, jak nechutně celé dílo vyznívá. Distancovat se od něj pokusil i představitel hlavní role Armie Hammer. Bývalá áčková hvězda filmů jako Social Network nebo Call Me By Your Name dostala v Hollywoodu v roce 2021 stopku kvůli obvinění ze sexuálního násilí, obtěžování a vyhrožování kanibalismem.
Nabídka zahrát si v jakžtakž legitimním snímku pro něj proto byla přímo spásou. Když ale prý viděl výsledek svého hereckého comebacku, rozhořčeně telefonoval režisérovi s tím, že film je nechutný a extrémně násilný.
V rozhovoru pro Hollywood Reporter se obhajoval tím, že od Bolla dostal pouze padesátistránkový nástin scénáře a natáčení probíhalo chaoticky a improvizovaně.
Proč se nevzpříčil scéně, kde brutálně popravuje rodiče a nezletilou dívku, bohužel Armie nevysvětlil. Při pozorování jeho hereckého výkonu vás může napadnout snad jediná omluva, a to, že Občana mstitele nepochopil a hrál hlavní postavu jako duševně nemocného psychopata. Pokud ano, byla to čistě jeho interpretace. Uwe Boll takových scénáristických a režisérských nuancí není schopen.
Dvojka bude ještě lepší
Jak velká je po podobném snímku v současnosti poptávka, dokazuje počet platících diváků na streamovacích platformách – Občan mstitel se vyšplhal na nejvyšší příčku filmotéky Amazonu a na Apple TV skončil druhý. Vypovídající je i skóre na hodnoticích agregátorech. Dřívější Bollovy snímky dostávaly běžně jednotky procent a profesionální kritici stejně tak ohodnotili i Občana mstitele. Divácké hodnocení na Rotten Tomatoes se ale vyšplhalo na 91 %, k čemuž jistě přispěl i fakt, že film běžel dva dny v nonstop smyčce na profilu Elona Muska. Nejhorší režisér na světě, jak se Bollovi často přezdívá, se tedy konečně dočkal uznání. Nemusel kvůli tomu trávit měsíce pilováním scénáře ani potit krev při natáčení scén, o nichž se budou psát teoretické práce, jako to dělal Christopher Nolan v Odyssee. Stačilo najít správné diváky a předhodit jim dostatečně krvavé zhmotnění jejich násilných xenofobních fantazií. „Občan mstitel 2 bude ještě lepší,“ dodal k tomu na své síti X Elon Musk.
