Deset povídek Andreje Longa ukazuje, jak se žije v Neapoli pod dohledem Camorry
Svízel konceptuálních knih spočívá v tom, že koncept často přebije výsledek. Když například Georges Perec napsal slavné Zmizení, třísetstránkový román, v němž se nevyskytne jediné písmeno e, člověk mohl uznale pokývat hlavou, ale zároveň si dost pravděpodobně položil otázku: A stálo to za to? Deset, první český překlad italského spisovatele Andreje Longa (*1959), konceptuální knihou je. Rodák z Ischie, který má zkušenosti s psaním detektivek i dramat, konstruuje deset povídek své útlé sbírky, kterou v překladu Moniky Štefkové vydalo nakladatelství Meridione na základě desatera přikázání, přičemž sledujeme desítku neapolských postav a postaviček narážejících na limity města fungujícího pod dohledem camorry.
V první povídce si jde mladík zatancovat s přítelkyní, ale dostane se do potyčky, z níž mu pomůže mafiánský boss. Ačkoli protagonista neskončí s kudlou v břiše, zároveň je jasné, že nad jeho dalším životem bude viset břímě obřího závazku, který k mafiánovi má.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
