Když hoří svět, není nic lepšího než jít se podívat na jeho spásu. Zničí nás astrofágové, nebo AI?
Dva filmy o možném konci světa v kinech, dva pokusy o záchranu světa. Po podivném, střeleném, neučesaném filmu Zlom vaz, bav se, nezemři přichází do kin Spasitel. Bavme se tedy katastrofami, které se nás zatím tolik nedotýkají, když zprávy ze světa jsou samy jako hororový seriál.
Gore Verbinski je režisér, který točí filmy s velkými přestávkami. Trilogie Piráti z Karibiku mu po právu vynesla slávu a u dalších dvou filmů to vypadalo, že se nedokáže vzdát Johnnyho Deppa jako tahouna příběhu, i kdyby měl jen dabovat animovaného chameleona. Pak se Depp musel kvůli svým skandálům uklidit, nyní za něj Verbinski našel solidní náhradu v Samu Rockwellovi. Ten se ve filmu Zlom vaz, bav se, nezemři stává nepravděpodobným zachráncem světa přicházejícím z budoucnosti. Vlastně přichází sem znovu a znovu, už více než stokrát. Snímků, kdy se hrdina dostává do jakési časové smyčky a prožívá opakované variace téže situace, známe hodně. „Přetočitelnost“ filmu jako média k této hříčce skoro nabádá.
Tak tedy Rockwell coby vyslanec z budoucnosti s pohyby a mimikou podivně připomínajícími kapitána Jacka Sparrowa vstoupí po sto osmnácté do stejné kavárny v Los Angeles a šokované hosty začne vybízet k tomu, aby se k němu přidali a pomohli zastavit vznik umělé inteligence, která se chystá zničit lidstvo. Hosté se úplně k činu nemají, ale jejich náhled trochu změní to, že zachránce světa je ověšený třaskavinou… a také umí opravdu předvídat, co se stane.
Budoucnost je už tady
Cílem je překonat pouhých několik bloků a dostat se k domu, kde se devítiletý chlapec právě chystá dokončit vývoj zlovolné AI. Putování skupinky hrdinů k tomuto cíli je prokládáno flashbacky, které nám odhalují nejen jejich minulost, ale také skrytou tvář světa, který vypadá jako současnost, ale do nějž se již nenápadně vkrádá zítřek. A ten zítřek není tak úplně zářný. Nejpovedenější je příběh Susan (Juno Temple), které zemřel při školní střelbě syn. Susan zjistí, že si může nechat naklonovat nového a toho pak už mohou školní střelci v pohodě zabíjet znovu a znovu. Mrazivě vtipná je zejména scéna rozhovoru s obchodníkem, který nabízí, z jakých vlastností si může novou verzi syna poskládat. (Klon, který čas od času neodříkává reklamy, je s příplatkem.)
Verbinski natočil podivný, střelený, neučesaný film. Jsou to hlavně tyto vlastnosti, díky nimž se odlišuje od většiny ostatních. Film na hranici žánrů, spojující sci-fi, horor, satiru a komedii. Ale právě s tou satirou i sci-fi má film trochu problém. Snímek je nepokrytým varováním před oblbujícími sociálními sítěmi a před naší ochotou přivinout k sobě AI, i když její vlastní zájmy mohou jít nakonec proti nám. Jenže scénář vznikl již v roce 2020, a i když se tvůrci snažili předjímat, působí výsledek v tomto směru až příliš retro. Teď nemám na mysli roztomilé old school roboty chránící geniálního tvůrce AI, ale třeba odkazy na roztomilá/otravná koťátka na sociálních sítích, hromadu kabelů tvořících trůn hledaného chlapce i součást vizuálu filmu na plakátu nebo vůbec představu, že AI naprogramuje dítě v podkrovním pokojíčku.
Sci-fi filmu by se nemělo dít, že je právě ohledně technologií a jejich užití příliš „boomerský“. Pohled na mladou generaci omámenou sociálními sítěmi ve filmu působí jako pohled přes zadýchané okno domova pro seniory. Přitom scenáristovi, nepříliš zkušenému Matthewu Robinsonovi, bylo v době psaní 42 let! A ani Verbinski není tak starý, aby musel natočit tak prvoplánovou agitku o tom, že by bylo nejlepší „všechny ty internety“ zakázat.
Vesmírná bromance
Film Spasitel vznikl podle románu Andyho Weira a stál desetkrát více než výše zmíněný snímek Gora Verbinského. Weirův Marťan byla excelentní science fiction štěpovaná příjemně cynickým humorem. Ridley Scott z ní uvařil adekvátně povedený film. Spasitel nás vrací do podobných kolejí. Zase tu máme trosečníka ve vesmíru a zase je to hrdina, který se se stresem vyrovnává neutuchajícím humorem. Tentokrát však nezachraňuje sám sebe, ale celé lidstvo. Naše Slunce je pohlcováno kosmickými bakteriemi nazvanými astrofágové. Děje se to i dalším hvězdám v dohledu, vyjma jediné. Proto je k ní vyslána trojčlenná posádka, aby zjistila, co tuto hvězdu před astrofágy chrání. Hlavním vědcem výpravy (a po smrti zbytku posádky i jediným na palubě) je… učitel fyziky na základce Ryland Grace. Ve skutečnosti ovšem zneuznaný vědec, který je okouzlující, nesmírně vtipný, odvážný, schopný řešit záhady vědy lépe než mezinárodní týmy. Také se naučí jen podle manuálu pilotovat kosmickou loď s pomocí něčeho jako joystick.
Z řečeného asi tušíte, v čem je malý problém. Filmu, který chce působit věrohodně, se prostě nedá věřit. Scénář se držel knižní předlohy, ale tentokrát až trestuhodně věrně. Je tu splácané páté přes deváté čistě za účelem vyvolání úžasu a dalších silných emocí. Vše je vyšponované do krajních poloh a všechna ta zázračná setkání, jako je Rylandův kontakt s anorganickým mimozemšťanem, i úžasné záchrany na poslední chvíli jsou až příliš velkým útokem na ochotu současného diváka tomu všemu podlehnout a přijmout vše bez vrtění hlavou. Vypadá to, že zkušení tvůrci animáků Phil Lord a Chris Miller pouze nešťastně aplikovali do hraného filmu to, co jim fungovalo v animovaných blockbusterech.
Řemeslně zvládnutá feel-good sci-fi
Prostřihy scén před odletem kosmické lodi jsou realistické a mají silnou atmosféru. Za zmínku stojí herecký výkon vedoucí projektu záchrany planety Sandry Hüllerové, která je osobnostně Rylandovým protikladem. Ale celá linie o neobyčejném přátelství pozemšťana a kosmického kraba, který jakoby náhodou přesně potvrzuje Rylandovu vysmívanou teorii o životě nezávislém na vodě, shazuje napětí příběhu, jakkoliv je lidsky dojemná. (Dojetí je tu ovšem podpořeno několika slzavými scénami jako vodítkem, kdy máte také brečet.)
Ryan Gosling je samozřejmě okouzlující, ale možná by film lépe fungoval s jiným hercem, který by právě ze své okouzlující osobnosti nedělal středobod všeho. Ovšem Gosling byl zároveň producentem filmu, takže je mu šitý na míru. Spasitel zkrátka není Marťan. A už vůbec ne Interstellar. Spasitel je vizuálně velmi působivý kýč, řemeslně zvládnutá feel-good sci-fi vhodná na první rande. Kapesníčky s sebou.
