Zemřel písničkář Jim Čert: Ďábel undergroundu, vynikající muzikant a skladatel, ale i spolupracovník StB
Jim Čert, jedna z nejvýraznějších postav českého undergroundu osmdesátých let minulého století, zemřel v úterý ve věku 69 let. Zanechal po sobě mnoho skvělých písní, které předváděl zcela neopakovatelným způsobem. Jeho složitý životní osud ale léta lemuje i vášnivá diskuse, protože Čert (který se narodil jako František Horáček) kdysi podepsal spolupráci s komunistickou tajnou policií StB.
Koncerty Jimiho Čerta byly vždy velmi neobvyklým zážitkem. Hodně se u nich nejenom zpívalo, ale i pilo. Před revolucí to byla jasně protirežimní vystoupení. Byla to na jednu strana velká zábava, ale mělo to místy i filozofickou hloubku. Čert hrál skvěle na akordeon, při zpěvu dokázal ječet, pak najednou nasadil klidnější projev, měnil témata, provokoval, nutil k přemýšlení. Hrál jednoduché hospodské odrhovačky (Ručičky nebojte se, Tesilová verbež, Chodíme do hospod nebo Koleda kolega Štěpáne), ale i kultovní skladbu Marihuana či posmutnělou krásnou píseň Já jsem šel cestou tesklivou. Nebo brutálně vulgární Karneval mrtvol, ve které se zpívá o hrobníkovi, rakvích, kurvách a mr..ní.
Jim Čert vytvořil i skvělé album Písně Středozemě, které vzniklo na motivy slavných děl J. J. R. Tolkiena. Myslím si, že se jedná o jednu z nejlepších desek, která u nás vznikla v posledních padesáti letech. Jistě, většina veřejnosti ji nezná, ale to souvisí s neobvyklým životním osudem tohoto svébytného muzikanta a skladatele. Před změnou režimu v roce 1989 byl Čert čirý underground. Poslouchali ho lidi, kteří byli k někdejší totalitní moci velmi kritičtí a písničkář byl pro ně skutečným zjevením.
Přitom kromě drsných popěvků byly v jeho repertoáru i texty ovlivněné díly J. R. R. Tolkiena, Bohuslava Reynka, Andreje Stankoviče, Luďka Markse či Eduarda Štorcha.
O to více byli po revoluci někteří jeho příznivci zaskočeni, když se objevily informace, že Jim Čert byl deset let spolupracovníkem tajné komunistické policie StB. Nejenom oni, ale i on sám se s tím vyrovnával těžko.
„Měl jsem Františka rád, byl to soused z pražské Letné, kde jsem ho léta potkával v klubech a hospodách. Jednou jsme o jeho spolupráci se Státní bezpečností mluvili dlouho do noci. Svazek se v archivu dochoval, má stovky stran. Bylo to smutné povídání, bylo vidět, jak ho to trápí a jak současně těžko mluví o svém selhání. Na stranu druhou s ním byla často čertovská zábava a rozhodně se s ním nikdo nenudil. Opatruj, Pane, jeho duši,“ uvedl po oznámení smrti písničkáře historik Petr Blažek.
Podrobně a velmi fundovaně osud Jimiho Čerta popsal filmový kritik a publicista Vladimír Hendrich ve své knize The Fucking Long Good-Bye & Soumrak glorioly. Podle Hendricha mu ještě v dubnu 1996 písničkář tvrdil, že si otevřeně popovídají na ožehavé téma jeho údajné spolupráce s StB, kterou tehdy popíral.
Čert spolupráci s StB podepsal 21. června 1979 v Hradci Králové pod krycím jménem Akord a v říjnu 1981 byl převeden do Prahy na II. správu StB s krycím jménem Homér. Spolupráce s StB byla oficiálně ukončena 14. března 1989 kvůli chronickému zánětu jater. Hendrich k tomu dnes dodává, že daleko horší než Čert, byli jeho řídící důstojníci z StB.
Z dochovaných agenturních záznamů pak vyplývá, že k zatčení disidenta a kameramana Michala Hýbka před revolucí vedly právě informace od tajného spolupracovníka s krycím jménem Akord. Tedy Jimiho Čerta. Hýbek byl odsouzen k 18 měsícům vězení. Až do devadesátých let se ale nevědělo, jak to bylo. Nevěděl to ani samotný Hýbek, s kterým jsem se měl možnost seznámit na pokerových večírcích, které pořádal zmíněný Vladimír Hendrich.
Když se objevily informace o spolupráci s StB, někteří fanoušci a známí na Jimiho Čerta zanevřeli. Rocker Mikoláš Chadima ho nazval „lidskou zrůdou“. Písničkář Vlasta Třešňák v rozhovoru pro Reflex v roce 1999 řekl: „S výjimkou písničky o Františkovi Čertojc, kterej práskal estébákům za prachy, nemám na kontě žádnej protestsong.“
Na rozdíl od písničkáře Jaromíra Nohavici, který také spolupracoval s StB, se Čert ale nakonec veřejně omluvil. „Hluboce se omlouvám všem, kterým jsem ublížil. I těm, jež jsem zranil nepřímo. V důsledku vzato jsem ublížil i sám sobě.“
Zajímavě k této věci přistoupila ikona českého undergroundu Ivan Magor Jirous, kterého někdejší režim léta tvrdě pronásledoval. Ten o spolupráci s StB s Čertem osobně mluvil. Jak to dopadlo? „To je jen mezi námi dvěma. Dál to nechci komentovat… Tohle si musej lidi srovnat sami se svým svědomím. Já tady nejsem od toho, abych někoho soudil. My katolíci pevně věříme ve dva druhy trestů – věčné a časné. Časné jsou ty, kdy už za života můžeš odpykat něco, co by tě potkalo po smrti. Jim si vybírá své tresty tímto způsobem,“ řekl Jirous v jednom interview.
Dá se to přeložit jako forma odpuštění. A Čertovi odpustili i další lidi. Ten dál vystupoval sólově v klubech, barech, hospodách i na festivalech. Začal se také věnoval bylinkám. V poslední době už měl ale problém s hlasem.
Někomu omluva Jimiho Čerta za jeho někdejší selhání nikdy nestačila. Odráží se v tom složitý a někdy „zkurvený“ osud naší země. Na druhou stranu tento písničkář a muzikant vytvořil mnoho skladeb, které patří k tomu skutečně lepšímu, co v českých zemích za posledního půlstoletí vzniklo.
