(Ne)byls Mistr. Pavel Novotný uzavírá svou volnou autobiografickou pentalogii
Ve svém románu Původ slz napsal francouzský spisovatel Jean-Paul Dubois příznačnou větu: „Dětství je tu pořád, číhá jako věčný jed.“ V těch několika slovech je téměř vše z té temnější stránky první fáze lidského života. Věta by mohla být jakousi puncovní značkou všech současných próz o traumatech z doby, kdy to vše začalo, kde to má kořeny a většinou se o tom mlčelo. Každý z nás se s tím vyrovnává jinak; mladší generace nejčastěji způsobem, jejž lze označit za zvýšenou citlivost. Děje se to v období, kdy je značná část podstatných dokumentů EU i NATO, bezprostředně se nás dotýkajících, opatřena slovem „resilience“ – tedy schopnost odolávat nepříznivým situacím, zvládat stres a krize. Rozpor tendence k přecitlivělosti a potřeby odolnosti je jedním ze znaků této podivné současnosti…
Nicméně ne všichni autoři se vydali novými stezkami. „Ty večery, / kdy se měl objevit, / mám zaryté, kdy / čekám na něj a on / nejde a nejde, přijde / třeba až druhej den, / případně za tejden / anebo vůbec.“ Pavel Novotný (*1976), básník, překladatel, germanista a „radiofonik“, uzavřel básnickou skladbou Mistr o svém otci autobiografickou pentalogii. Mistrovi předcházely svazky Zápisky z garsonky (2020), Dědek (2020), Procedura (2022) a Babička (2024), vše vydáno v Trigonu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
