Legendární sci-fi film TRON už dvakrát předběhl dobu. S Ares se mu to nejspíš povede i potřetí

TRON - Neprobádaná digitální divočina

Technologická revoluce odstartovala snímkem TRON z roku 1982 s mladým videoherním vývojářem Kevinem Flynnem v podání Jeffa Bridgese. Poselství prvního dílu franšízy bylo evidentní – technologie v něm byly líčeny jako neprobádaná divočina, která má krásné i hrozivé aspekty. Toto technologické novátorství nebylo pouze součástí filmového narativu, ale i celé produkce, která předznamenala mnoho budoucích filmařských trendů. Ne nadarmo je film z roku 1982 dnes vnímán jako kultovní klasika, i když ve své době přivodil studiím Disney spíše kasovní zklamání.

Filmoví historici se shodují, že TRON je jedním z nejdůležitějších milníků v dějinách filmového využívání počítačové grafiky a řadí jej po bok dalších legend typu Star Wars, Terminátora 2 nebo Jurského parku. Snímek obsahuje zhruba patnáct minut čisté počítačové animace a více než dvě stě záběrů kombinujících živé hraní a digitální prostředí. Na výsledku se podílelo několik studií, každé se svou specifickou profilací. MAGI přispělo ikonickými světelnými cykly, Triple-I simulací energetických proudů, Abel & Associates ovládali motion control a Digital Effects se postarali o kompozici. Výsledkem byla přehlídka toho nejlepšího, co tehdejší audiovizuální technologie nabízely.

Kritici se zpětně shodují, že tým režiséra Stevena Lisbergera vizuálně předběhl dobu, ale narazil na mantinely mainstreamového publika nepřipraveného na svět uvnitř počítače. To odráží i samotný děj, v němž superinteligentní algoritmus MCP (Master Control Program) postupně přebírá kontrolu nad megakorporací ENCOM. Zatímco v osmdesátých letech šlo spíše o kritiku koncentrace moci u firem jako IBM, dnes se motiv čte jako prorocká metafora obav z algoritmů a umělé inteligence. Estetika neonových mříží, digitálních arén a glitchů se mezitím stala všudypřítomnou a oblíbenou. A protože se mnoho predikcí z roku 1982 skutečně naplnilo, nebylo překvapením, že se franšíza o více než pětadvacet let později vrátila s další vizí znepokojivé budoucnosti.

TRON: Legacy - Digitální revoluce vs. digitální evoluce

V roce 2010 vstoupilo do kin dlouho očekávané pokračování TRON: Legacy, tentokrát v režii Josepha Kosinského. Hlavní role se opět ujal Jeff Bridges, který ale tentokrát neztvárnil jen Kevina Flynna – herec zároveň hraje hlavního záporáka, Flynnův digitální klon CLU, původně vytvořený jako nástroj k vybudování „dokonalého systému“. Tato dualita nastavuje základní morální rámec: na jedné straně sledujeme uzavřený systém CLU, který chce zlikvidovat vše, co neodpovídá jeho normám, a na straně druhé entity ISO (Isomorphic Algorithms), vznikající spontánně a představující otevřené systémy.

Jde o dva nesmiřitelné pohledy na stejné téma – CLU je nástrojem digitální revoluce, ISOs zosobňují digitální evoluci. V době vzniku sequelu šlo o zásadní dilema: co dělat se systémy (open source, emergentní umělá inteligence), které se vzpírají totální kontrole. Ohnivou debatu vyvolalo také digitální omlazení Jeffa Bridgese, technika, kterou zde filmaři použili v takovém měřítku poprvé. Výsledek byl rozporuplný, protože de-aging ještě nebyl dostatečně vyspělý, aby působil věrohodně. Technologická limitace se ale sama stala metaforou – digitální klony dodnes považujeme za cosi děsivého a v podobném duchu se tehdy vyjádřil i sám Bridges.

TRON: Legacy tak opět předběhl dobu, i když to ve všech směrech nebylo v plánu. Hravý experiment z 80. let na sebe nabalil potřebný lore, což Kosinskému umožnilo vytvořit temný a architektonicky pestrý futuristický svět, sužovaný válečným konfliktem a působící skličujícím dojmem. Nic z toho by nebylo možné bez legendárního soundtracku francouzské dvojice Daft Punk. Ta vytvořila hudbu bohatou na symfonické aranže a elektroniku, která přesně vystihla atmosféru celého světa. Dodnes jde o jedno z nejlepších sci-fi skóre, které kdy vzniklo, a obstojí i samo o sobě jako dokonalý hudební zážitek.

TRON: Ares - AI jako avatar naší doby

Mrknutím oka uplynulo dalších patnáct let a premiéra třetího dílu franšízy je na spadnutí. TRON: Ares vstoupí do kin 10. října 2025 a dostupné informace jsou zatím omezené. Co ale už víme, je, že se opět můžeme těšit na Jeffa Bridgese v roli staršího Kevina Flynna, který tentokrát bude hrát spíš druhé housle. Ve snímku režiséra Joachima Rønninga pravděpodobně více prostoru dostane Jared Leto, jenž ztvární personifikovaný digitální program Ares vyslaný z prostředí Grid na misi do reálného světa. Tato výprava bude znamenat první střet lidstva s bytostí založenou na technologii umělé inteligence. Opět je jasné, že jde o symbolické zpracování velmi aktuálního tématu.

První ukázky také naznačují, že nás čeká výprava do trochu jiného světa – čistě futuristický a digitální Grid nahradí neonové město budoucnosti, stavějící na industriální a dystopické cyberpunk estetice. O tomto posunu svědčí i změna na pozici autorů soundtracku, kde electro futuristy Daft Punk vystřídali industrialističtí Nine Inch Nails v čele s Trentem Reznorem. Ve všech dostupných materiálech se opakovaně objevuje otázka avatarství – situace, kdy se dosud nehmotná entita zásadně přiblíží podobě i vnímání člověka. Technologicky ještě tak daleko nejsme, ale TRON už několikrát ukázal, že co není teď, může být za deset či patnáct let realitou.

Jaké poselství TRON napotřetí přinese, zůstává před premiérou otázkou. Jisté ovšem je, že nás čeká další zásadní a znepokojivá debata o etice digitálních technologií. Jak se umělá inteligence Ares vyrovná s fyzickými omezeními lidského těla? Jaký koncept zvítězí v konfliktu digitální svobody a reality hmoty? Jsme na tyto kolize vůbec připraveni? TRON: Ares zároveň slibuje dobrodružství, které si kromě fanoušků série užijí i mladší diváci a celé rodiny. Odpovědi i vizuální podívanou nabídne po své premiéře 10. října 2025.