Střemhlavé skoky i houpavá harmonie: Fenomenální Francouzi Akoreacro rozpumpovali Letní Letnou
Už jste zažili představení, během něhož se prakticky po celou dobu tleská? Při kterém jste museli sami sobě několikrát připomenout, že je třeba přestat valit oči a zavřít pusu, protože jste díky kruhovému jevišti obklopenému hledištěm odevšad vidět? Zajděte si na novinku naprosté špičky nového cirkusu, francouzského souboru Akoreacro. Ti své sedmdesátiminutové Ostinato předvedli zatím jen v červenci v Belgii a po české premiéře 13. srpna ho během 22. ročníku Letní Letné odehrají ještě čtrnáctkrát.
Nejprve se odněkud ze tmy vyvalí potvůrky podivné – pamatujete si na pytlovité skřítky z Ronji, dcery loupežníka? Plži, mlži a hlavonožci se vykulili z moře, za zatím opatrných zvuků hudby se začíná odvíjet příběh stvoření světa. Housle, hoboj, saxofon, pojízdné piano a další nástroje ovládají vybraní z třinácti akrobatů nadmíru dobře, skvělá hudební složka provází všemi fázemi vývoje lidstva. Pro soubor je typická podívaná s precizně propracovanou, nebezpečnou akrobacií. Jímá vás závrať, když se skupina akrobatů a dvou plecitých, ultraštíhlých akrobatek pokouší coby pralidé odění do kožek a hadrů dotknout Slunce visícího příliš vysoko. Neskutečné výskoky a salta ztlumená dopadem na spojené ruce kamarádů tlupa pralidí rozetne hromadným okřiknutím čím dál zběsileji bubnující perkusionistky – a rozhodně to není naposledy, co natřískaný cirkusový stan vybuchne smíchy.
Na časové ose se pohybujeme směrem k Egyptu a pokračujeme do New Yorku k ikonické traverze, z níž myči oken čistí mrakodrapy. Svalovec předvádí tanec jakéhosi z vesmírných těles ve zběsile rotující obří obruči, drobný mužík s knírkem a komediálním talentem hraje v každé scénce despoty. Mohutný potlesk si vysloužil také bezprostřední gag, kdy jeden z artistů vyzval na pódium brunetku z první řady, která s klaunskou rozverností a výmluvným pokrčením ramen ukázala na svou nohu v sádře… Jednou jsme v klanové válce evokující West Side Story, nato vrazíme mezi tripody do Války světů, vše v komiksové estetice s prvky klauniády. Končíme pak u sebeironické hry na stávku, bytostně francouzskou záležitost. Jakkoli to může znít chaoticky, tento chaos je pečlivě dramaturgicky vybudovaný a přesně vypočítaný. Mimochodem, název představení označuje v hudební terminologii opakování melodického nebo rytmického motivu nebo fráze.
Nádherný trojhlas s rytmem i melodií vtipně přizpůsobenými dynamice rotující houpačky, na níž trio zpěváků sedělo, dosvědčil variabilitu a multitalentovanost členů Akoreacra, kterou frekventanti novocirkusových svátků dobře znají. Akrobati ansámblu jsou do jednoho charismatičtí a nezaměnitelní, kostýmní složka a výprava obecně jsou výtečné, o akrobacii nemluvě (během úvodního pražského představení i bedlivý divák zaznamenal jedinou chybičku, jeden zbytečný, ale bezpečný pád). Představení Ostinato je výsledkem více než roční intenzívní práce komunity lidí, kteří spolu pracují a žijí bezmála dvě desetiletí. Nejenže společně trénovali všechno to vzájemné chytání ve vzduchu a dopady krkolomných skoků, ale také navrhovali unikátní rekvizity a propracovanou hudbu na míru této estetické i emocionální symfonii.
Venkovské zájezdy tleskají vestoje i na triviálních řachandách a všelidových veselicích druhořadých divadelních souborů, což tento typ ovací poněkud znevažuje.
Ovšem když po závěrečné sérii fantastických skoků – pozor, obligátní trampolíny v představení zcela chyběly! – pulsující šapitó vstane a ječí, píská a bouřlivě tleská splaveným hrdinům, jde o úplně jinou věc. Jeviště a hlediště jedno jsou, akrobati a diváci ve vydýchané výhni vytvořili jediný žhnoucí organismus.
A ten podobně jako do posledního dramatického momentu nedosažitelné Slunce sálá – nadšením!
