Nová kniha Kristiny Höschlové: Živly, doteky, úsměvy či vděčnost jako základ pro uzdravující se tělo
Letos zesnulý psychiatr Cyril Höschl dosáhl nejvyšších met našeho akademického vědeckého světa, současně se však neuzavíral stykům s lidmi reprezentujícími alternativní přístupy. Mimo jiné při udělování ceny Vize 97 sepsal nadšené laudatio pro Zdeňka Neubauera, který byl za své údajně antiscientistické postoje kritizován klubem skeptiků Sisyfos. Höschlova dcera Kristina zašla ve své nové, už třetí knize Lékařem jste i vy (vyd. nastole) směrem k alternativě ještě mnohem dále než otec.
Kristina Höschlová (* 1979) je lékařka a záchranářka, která se proslavila i svými misemi s Lékaři bez hranic, rovněž se aktivně věnuje horským sportům či hudbě. V čerstvě vydané publikaci Lékařem jste i vynaznačuje, jak pomocí kontemplace, aromaterapie, tance nebo právě muzicírováním či fyzickým stykem s přírodními živly dosáhnout emoční, fyzické a sociální rovnováhy. (Zaměřuje se jen na rovinu jednotlivce, rovnováhu, spravedlnost či potenciální změnu celospolečenskou neřeší.) Je podle ní možné, že hudba je jedním z projevů „propojení s vyšším přírodním řádem nezbytným pro vývoj života na Zemi, který podporuje růst a udržuje v živých organismech harmonii“. Jedním z těchto organismů je samozřejmě také člověk, cílem knihy je tedy mimo jiné probudit náš živočišný instinkt a podpořit nás, abychom lépe „vnímali své tělo, obdivovali přírodu a nechali se jejich moudrostí vést k udržení dobrého zdraví“.
Hlavně (ultra)pozitivně
Knihu charakterizuje místy dost patetický styl, který se přibližuje až esoterickému výrazivu: „Láskyplný lidský dotek je poslem léčivé síly vesmíru.“ Vyznačuje ji snad až přehnaně pozitivní přístup, který může působit příliš jednostranně: když autorka velebí hravou a bezpředsudečnou mentalitu dětí, pro něž je prý typická otevřenost („Černé dítě si hraje s bílým, zdravé s postiženým“), opomíjí to, jak současně dokážou být ze strachu z neznámého kruté.
Chválí pozorování noční oblohy, protože „snaha porozumět přírodním zákonům, jichž jsme sami součástí (…), nám pomáhají posilovat vnitřní klid a sebedůvěru a překonávat neopodstatněné úzkosti“. Dodejme skepticky, že s výjimkou toho, kdy se Zemi přiblíží kometa, pak to má účinky opačné.
Voda skutečně „byla od nepaměti symbolem zdraví“, jak tvrdí autorka. Nicméně za regenerační tekutiny byly pokládány vody vyvěrající z pramenů, vytékající ve studánkách a proudící v bystřinách, stejně jako slzy. Naopak stojatá voda z močálů se používala v negativní (černé) magii a sliny byly součástí tzv. uřknutí, i z pohádek známe ostatně vodu „živou“ a „mrtvou“.
Myšlenky diktují růst krystalů a další divno
Höschlová se hojně inspiruje východními směry a metodami, v čemž ostatně není výjimkou, doporučovat mindfulness dnes už patří k mainstreamu. Snaží se přitom najít i sebenepatrnější náznak vědeckých výzkumů, který by podpořil reálné výsledky i kontroverzních či přímo pseudovědeckých konceptů. Pochvalně píše například o tvrzení new age spisovatele Masaru Emota, že myšlenky či hudba mohou ovlivňovat tvorbu vodních krystalů, a tvrdí dokonce, že jeho experimenty s vodou „byly následně opakovány v mnohých dalších studiích, které vesměs potvrdily podobné výsledky“. Což ovšem odborníci rozhodně vyvracejí. I jinde se autorka dostává na nejistou půdu; není pravda, že praslovanské ogň „pochází z latinského ignis“.
Na rozdíl od srovnatelných knih se Höschlová nevěnuje zdravé výživě. A když už se dostává k potravinám, pro leckoho asi překvapivě a provokativně píše: „Co nám více uškodí? Buřt opečený na ohýnku ve společnosti přátel v srdečné a radostné atmosféře, nebo superpotravinový bio veganský raw snack snědený v úzkostné obavě o potenciální efekt každé živiny?“ V čemž by se s ní asi dalo souhlasit, ovšem příklady, které uvádí, jsou svérázné či dokonce lehce manipulativní. Jako by se nedalo veganské jídlo konzumovat uprostřed vřelé veganské komunity a nezdravé jídlo nikdy nejedl osamělý člověk sžíraný záští a vztekem…
To jsou ale spíše excesy. Jinak větší část toho, co autorka doporučuje, zní rozumně a často i podloženě (a to snad i v případě, že v „léčivé síly vesmíru“ nevěříte). V knize najdeme třeba pádné a platné zdůvodnění, proč různými způsoby vystupovat ze své komfortní zóny. Podle Höschlové nám v podvědomí běží četné škodlivé automatismy a tělo se často začne uzdravovat až ve chvíli, kdy se tyto mentální procesy přeruší, což může být jedním z vysvětlení tzv. „zázračných uzdravení“. Můžeme se u ní inspirovat: proč nezkusit chvíli chodit pozpátku, dýchat střídavě jednou nebo druhou nosní dírkou, případně praktikovat čchi-kung? S tím rozdílem, že většina z nás při tom nebude vypadat tak sličně jako autorka na zářících doprovodných fotografiích.
