Never more rudým slipošům a obecně spodnímu prádlu všem na očích, i pod okna se věšelo až do druhé řady
Nový Superman sice trhá rekordy, ale nějak si, panáček, nevšiml, že se spoďáry nosí pod oblečením, ne na něm. V roce 2025! Pokud vám připadá nevhodné, že tu kritizujeme komiksovou postavičku, co už pěkných pár let pobíhá po světě v elasťácích a pláštěnce a vypadá u toho legračně, co kdybyste se s námi naštvali na užvaněné (ne)posluchače koncertů? A podívejme se, co se bude dít u Stalinova pomníku čili Fronty na maso, a zamysleme se společně nad tím, proč se zájem radnic opět rozpoutal až po dlouhých měsících.
Vojtěch Rynda: Adaptace komiksových příběhů o superhrdinech v posledních dekádách usilují o to, aby byly brány vážně, jako součást kinematografie a ne jen coby dojná kráva. Malým, ale důležitým krokem bylo, když se Superman v podání Henryho Cavilla ve filmu Muž z oceli (2013) zbavil pověstných červených slipů oblékaných jako svrchní vrstva. Radost však byla předčasná: letošní Superman David Corenswet má slipy zase zpátky tam, kam je údajně umístil vliv viktoriánské tradice, v jejímž rámci svalnatí mužové pózovali ve slipech nasazených přes těsně obtažené trikoty tělové barvy. Cílové publikum to tak ale zjevně chce: Superman model 2025 za první víkend promítání celosvětově vynesl 217 milionů dolarů.
Kateřina Kadlecová: Never more těm třem karlovarským důchodcům na tribuně, kteří se na úterní koncert Lenky Dusilové u vřídla přišli vykecat. A žvanili a žvanili tak, že lituju, že už nemám dost malé děti na to, aby jim za trest na oplátku zbořily kostel během varhanního koncertu nebo běhaly a chechtaly se v galerii děl starých mistrů. Lidi, fakt, že máme díky Mattoni Life Baru vstup zadarmo, neznamená, že k umělcům a jejich publiku můžeme ztratit respekt. Neposloucháte? Odejděte. Naopak Forever more skvělému doprovodnému hudebnímu programu MFF KV na všech scénách! Letos jsem ve Varech poprvé viděla víc koncertů než filmů.
Marek Gregor: Minulý týden jste měli vidět ty davy, loučící se s placem před někdejším Stalinovým pomníkem. „Pofelit“ tam chodila tam místní mládež, zatančit si s nádherným výhledem na údolí Vltavy se tam sjížděly starší partičky nejen z Prahy, rády tam hrávaly skvělé kapely i DJská elita… Důvod loučení byl jasný, nezpochybnitelné poškození prostorů pod bývalým sousoším. Zdá se ale, že nyní už uzavřený plac se dočká dalšího života. Pomoc najednou nabízejí Praha 7 i „velká“ Praha, ale muselo to trvat tak dlouho?
