Vím, že půl hodiny žiju! Křížem krážem Hradcem Králové po Gočárových stopách s architektem Davidem Vávrou
Město Hradec Králové letos slaví 800 let od založení, a tak připravilo pro obyvatele i návštěvníky celou řadu akcí. A ačkoli nedávno plánovanou obrovskou dronovou show spojenou s koncertem Tata Bojs a dalšími kulturními radostmi muselo kvůli enormně nepříznivému počasí přesunout na poslední neděli letních prázdnin, některé věci déšť nesmyje a bouřka nenaruší. Třeba Gočárovu architekturu, která zve místní k procházkám a přespolní k minimálně víkendovým výletům.
Bio Central pozvalo u příležitosti osmistých narozenin města ke spolupráci herce a architekta Davida Vávru, se kterým připravuje pět pořadů s názvem Lev salonu, v nichž propojují architekturu a film. David Vávra podniká architektonické prohlídky po Hradci Králové a ty jsou v přímém přenosu promítány právě v Biu Central. Tam nakonec celý štáb dorazí před publikum, jemuž je posléze promítnut ještě film, který se volně váže k tématu.
Jedná se o povedenou taškařici, ke které nemuseli architekta, herce, básníka a výtvarníka Davida Vávru (* 1957) ani moc přemlouvat. K Hradci Králové má vztah i proto, že zde podle jeho návrhu vznikla revitalizací železobetonové konstrukce bývalé továrny Vertex z roku 1908 Knihovna města Hradce Králové. Tu slavnostně otevřeli v roce 2013 a od té doby se stala jedním z hlavních center kulturního dění města, což autora projektu těší.
Všechno je naživo, tedy na dřeň
Zároveň Vávru podle jeho vlastních slov baví nejen míra volnosti, kterou při natáčení má, ale také skutečnost, že všechno je naživo, tedy na dřeň, a že ví, že tu půlhodinu žije. Tři pořady už proběhly. Ten úvodní představoval historii města na soutoku Labe a Orlice, druhý se věnoval praotci moderní architektury Janu Kotěrovi a tvůrci řady hradeckých budov, následoval jeho žák Josef Gočár (právě u této prohlídky jsme byli), v září se dočká vlastní procházky Gočárův následovník Josef Havlíček a poslední pořad je naplánovaný na prosinec, kdy se David Vávra vydá po stopách moderní architektury, takže se dozajista podívá i do „své“ knihovny.
Josef Gočár nebyl nadarmo v roce 2000 v anketě odborníky zvolen nejvýznamnější osobností české architektury 20. století. Do tváře Hradce Králové se zapsal přímo nesmazatelně, v roce 1924 zde se svým projektem na nový regulační plán města vyhrál veřejnou soutěž. Zelenými pásy a vodními koridory hodlal propojit Hradec Králové s okolní přírodou. Po jeho stavbách tedy v přímém přenosu bude provádět herec a architekt David Vávra.
Ředitel s tím přišel, tak si to musí odšlapat
Přenos začíná v 19 hodin, David Vávra ale ještě předtím dorazí se štábem ke Gočárovu funkcionalistickému Sboru kněze Ambrože, což je vůbec první moderní církevní stavba na území tehdejší ČSR. Tady ještě o nic nejde, točí pouze takzvaný pouták, je čas na přeřeky i druhý pokus. To už na schodišti Na Kropáčce rozhodně není. Tady se na vteřiny přesně spouští živák Lev salonu Davida Vávry, který musí Vávra vyplnit za každou cenu. Ideálně kvalitně! O vyhlídce schodišti tedy říká: „Člověk jde z náměstí k vyhlídce naděje, k vyhlídce s obloukem, k vyhlídce, ve které vychází slunce nejen dvacítého století, ale za mě s klidem i jedenadvacátého, možná pro děti a jejich děti i dvaadvacátého století.“
Zmiňovaný oblouk Davida Vávru inspiroval i při tvoření kostýmu, zrcadlí se na zádech jeho saka. Pak už sejde s kamerou po schodišti, pod nímž čeká šlapací rikša, kterou řídí ředitel Bia Central Petr Vítek. Ten s celým nápadem přišel, a tak si to musí po Hradci poctivě odšlapat.
Cestou k další zastávce David Vávra vypráví to nejzajímavější z Gočárova života, takže od kubismu a Domu U Černé Matky Boží je už jen kousek k rondokubismu a Legiobance v Praze. Ale to už se rikša pomalu, ale jistě blíží ke gymnáziu J. K. Tyla, na jehož výrazném schodišti osazeném sochou Jana Štursy s názvem Vítěz již čeká ředitel instituce Tomáš Měkota. Ten nejenže nedávno musel podepsat veškerá vysvědčení, ale ještě bude muset vézt Hradcem Davida Vávru.
Masaryk u odhalení vlastní sochy
Kromě architektury stavby stihne Vávra zavzpomínat i na to, že před čtvrtstoletím, kdy natáčel architektonický seriál Šumná města, ověnčili studenti gymnázia sochu ručníkem, což nebyl nejjednodušší výkon a dodnes nikdo netuší, jak se tam tenkrát dostal. Na otázku, zda i současní studenti holdují podobné recesi, se dozví, že za působení současného ředitele se nic takového nestalo a podobné úkoly jsou na dnešní studentstvo možná příliš náročné. Jauvajs!
A pak už rikša míří na Masarykovo náměstí, kde David Vávra vypráví o tom, jak Masaryk byl u odhalení vlastní sochy a přišlo mu to takhle za života, proč to neříct, poněkud žinantní. Vlastní urbanismus náměstí má na svědomí také Josef Gočár. Vávra se pak podivuje nad tím, že v době nově vzniklé republiky mohl někdo předepsat stejnou fasádu pro Anglobanku i činžovní dům! Postavena je ve stylu rondokubismu, dokončena byla léta páně 1923 a každého upoutá její trojčlenná fasáda se silným horizontálním členěním a mohutná obloučková atika s motivem písmene „M“, aby bylo jasno, na čím náměstí že se to nalézáme.
Architektura ohlodaná na kost
David Vávra pak popohání rikšu k pozdním Gočárovým stavbám, které spadají už k období funkcionalismu. Na Ulrichově náměstí naleznete „architekturu ohlodanou na kost“. Vávra má na mysli Ředitelství drah, které podle něj připomínají šest vlakových souprav s poselstvím, že vlaky by měly jezdit včas. Pak připomene dalšího architekta, Gočárova studenta Josefa Havlíčka, u něhož studoval Vávrův otec a jemuž bude věnován další díl.
A pak už se míří do natřískaného divadla, kde na odvážnou posádku čeká nadšené publikum. Cestou ještě připomene nezrealizované projekty Josefa Gočára, zejména pak galerii, jejíž plány jsou podle Davida Vávry stále funkční, ba přímo moderní a stály by za realizaci. A pak už vjíždí na rikše přímo do sálu, kde bouří nadšené publikum, které si ještě vyslechne Vávrovu báseň o lásce a tím přenos definitivně končí. Ta půlhodina stála za to, po přestávce budou promítat Metropolis, kterýžto film bude doprovázet živý DJ. Pokud to chcete zažít na vlastní kůži, těšte se na zářijového architekta Josefa Havlíčka, který patřil k vůdčím osobnostem meziválečné avantgardy. David Vávra 23. září publiku Lva salonu odhalí, že se Havlíček do podoby Hradce Králové otiskl nejen návrhem kostela sv. Ambrože a originálními bytovkami, z nichž vyrostlo sídliště Labská kotlina, ale i dalšími počiny.
