Někdejší folková diva nepospíchá. Písničkářka Suzanne Vega létá s anděly, ale všímá si u toho lidského hemžení
Skoro se nechce věřit, že počátky dráhy křehké folkové zpěvačky, proslavené civilní zpovědí Luka i elektronickým remixem její písně Tom’s Diner od britských DNA, sahají do doby před čtyřiceti lety. S novým albem Flying with Angelsdůstojně stárnoucí Suzanne Vega (*1959) nepospíchala. Lze říci, že na ně zařadila vše, čím v minulosti prošla – posluchačsky přístupný folk i rock, popový potenciál, moderní písničkářství a poetické texty. Sama sebe kdysi zařadila „někam mezi Joni Mitchell a Patti Smith“; s oběma i tentokrát sdílí snahu nezůstat u popisnosti a nezávazné zábavy, nýbrž nabídnout mnohovrstevnatou výpověď o současnosti.
Citlivé střídání přítulných folkrockových písní a balad nasáklých country (Chambermaid) na jedné straně, nečekaně tvrdě znějící rocková rytmika (Lucinda nebo Rats) na straně druhé; deska je pestrou a vyrovnanou směsí, v níž nic nezní tak dlouho, aby to začalo nudit, až do akordeonem kořeněného finále skladby Galway nastolujícího atmosféru smíření. Právě přirozené propojení nadoblačné atmosféry, s níž ladí i název alba, a textů komentujících ne vždy příjemnou realitu dneška vytváří napětí a dodává albu na dramatičnosti. K té přispívají i skvěle napsaná aranžmá, u kterých producent Gerry Leonard (spolupracoval třeba s Davidem Bowiem, Rufusem Wainwrightem nebo Čechomorem) nezapřel schopnost podpořit chytré melodie a vytáhnout z interpreta to nejlepší. Nahrát na desku bravurně všechny kytary – Suzanne Vega tentokrát jen zpívá a v úvodní písni hraje na baskytaru – u toho stihl jakoby mimochodem.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
