Teprve čtrnáctiletá Priscilla se třese při Elvisových úderech do piana při rock’n’rollové dupárně Whole Lotta Shakin’ Going On a je celá rozechvělá jako kytarový part v hitu Crimson & Clover. Scenáristka a režisérka Sofia Coppolová je mistryně v zachycování křehkých seizmických hnutí v dívčích duších a v jejich zesilování rezonančními deskami pečlivě vystavěných soundtracků. O něco podobného, čím se blýskla ve filmech Smrt panen (1999), Ztraceno v překladu (2003) a Marie Antoinetta (2006), se pokouší i v Priscille – životopisném snímku podle autobiografické knihy někdejší manželky „krále rockn’rollu“ Priscilly Presleyové, která se na filmu podílela i jako producentka.
Coppolová vypráví konvenčně, chronologicky, od seznámení těch dvou v roce 1959 na americké vojenské základně v západním Německu přes svatbu a narození dcery po rozchod o čtrnáct let později. Celý vztah je od začátku nepřirozený: on je slavný, ona teprve v deváté třídě, je mezi nimi desetiletý věkový rozdíl – a co si, proboha, její rodiče mysleli, když Priscillu nechali za Elvisem v šestnácti odcestovat přes oceán? Zpěvák se navíc chová v lepším případě jako malé dítě, v horším jako toxický manipulátor a psychopat.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
