Už přes dva roky figuruje v hledáčku pozornosti světových médií Ukrajina. Se zoufalou odvahou se bránící země, jež je nám díky statisícům uprchlíků a lidem pracujícím v mnoha odvětvích našeho národního hospodářství mnohem bližší než v minulosti. Přitom nelze tvrdit, že by se regály knižních pultů zrovna prohýbaly pod širokou nabídkou kvalitních titulů pojednávajících o její minulosti, kterou, zejména co se týče minulého století, nelze nazvat jinak než obdobím hrůz, bezmezného utrpení a hmotného i psychického strádání.
Tuto povážlivou mezeru se rozhodlo zacelit pražské Nakladatelství Academia, Ústav pro studium totalitních režimů České republiky a Resortní státní archív Bezpečnostní služby Ukrajiny (SBU) obsáhlým, 1023 stran čítajícím sborníkem dokumentů VELKÝ TEROR NA UKRAJINĚ 1937–1938: PERZEKUCE ČESKÉ MENŠINY editorů Jana Dvořáka, Anny Chlebiny, Andrije Kohuta a Anny Morhun. Dílo nemající rozsahem a koncepcí v naší odborné literatuře obdoby tvoří celkem sto dokumentů lidového komisariátu vnitra (NKVD) publikovaných bilingvně, a to v ruském originále a českém překladu, a částečně se souběžným ukrajinským textem.
Veký hladomor – a pak hned velký teror
Martyrium, jež přineslo nešťastné Ukrajině, rozlohou větší evropské zemi než Francie, XX. století, je alarmující. První světovou a rozsahem ještě zkázonosnější občanskou válku a zahraniční intervenci vystřídala násilná kolektivizace, která způsobila nevídaný hladomor, jenž si v letech 1932–1933 vyžádal podle různých, často vzájemně zcela protichůdných odhadů čtyři až deset a půl miliónu obětí (maximální číslo se však jeví jako silně nadsazené). Sotva se země začala jakž takž vzpamatovávat z jeho vražedných následků, dopadl na ni jako kladivo Velký teror, jak se nazývá období největších a nejkrvavějších čistek Stalinova režimu v letech 1937–1938.
Tehdy bylo zatčeno 1 548 367 osob, z nichž 681 692 zastřelili, což představuje neuvěřitelných zhruba tisíc poprav denně. (Douška na okraj: dnešní kremelská věrchuška obviňuje současné ukrajinské vedení z neonacismu, přičemž zločiny stalinismu se usilovně snaží bagatelizovat. Pokud však jde o krutost vůči vlastním občanům, lze statisticky doložit, že stalinismus onen tolik proklínaný nacismus výrazně překonal.)
Represe postihovaly kdekoho
Ze všech sovětských svazových republik Velký teror postihl nejhůře právě Ukrajinu. V recenzovaném sborníku u nás naprosto neznámých dokumentů najdeme mimo jiné souhrnné statistiky o osobách zatčených a odsouzených orgány NKVD SSSR za období od 1. října 1936 do 1. července 1938 (nenechme se zmást; politiku státního teroru sovětské vedení totiž uplatňovalo – i když v menší míře – i před lety 1937 až 1938). Je to věru „počteníčko“. V inkriminovaném období „orgány“ zatkly celkem 253 051 osob, z toho podle sociálního složení 95 395 bývalých kulaků, ale také 2079 kolchozníků, 1168 dělníků, 1058 zaměstnanců NKVD, 10 995 členů Všesvazové komunistické strany (bolševiků) – VKS(b) – a 1417 bývalých členů Komsomolu. Je tedy vidět, že represe postihovaly kdekoho.
Podle politické orientace zatčených bylo trockistů a pravičáků 102 256, členů ukrajinských nacionalistických (kontrarevolučních) organizací 38 283, na základě příkazu č. 00485, 00593 a dalších v české odnoži 289 osob, podle typu trestných činů 189 osob za českou špionáž. Národnostní složení zatčených svědčí o ryze „internacionálním“ charakteru represí. Mezi nimi se ocitlo mj. 133 376 Ukrajinců, 19 861 Rusů, 8258 Židů a 45 286 Poláků, jež Stalin obzvlášť nenáviděl a chorobně je podezíral. Ze 197 945 odsouzených si trest smrti vyslechlo 122 274 osob.
Dosavadní výzkumy potvrzují, že sovětský režim zavraždil na území Ukrajiny přes 660 Čechů, což představuje nejhorší politickou represi našeho národa na teritoriu Sovětského svazu. Výtečně zpracovanou dokumentaci politických represí v Sovětském svazu najdete na webu Čechoslováci v gulagu.
