Většinou slouží označení „česká cesta“ pro nějakou alternativu, kterou jsme si tady u nás vymysleli a mysleli si, že tím přelstíme zahraniční zkušenosti. A většinou se nám ta naše alternativa krutě vymstí. Existuje ale poměrně silná výjimka a tou je česká zahraniční politika vůči válce na Ukrajině. Zatímco počtem obyvatel, naším HDP ani silou armády nemůžeme ve světě dělat příliš velká ramena, díky našim kontaktům, zkušenosti, obratnosti a vynalézavosti v mezinárodních vztazích můžeme občas nakouknout i mezi silné světové hráče.
Českou cestu směrem k Ukrajině vidím poměrně jasně vytyčenou. Na začátku února, tedy jen pár dní před invazí, zavítal do Kyjeva a na východ země ministr zahraničí Jan Lipavský. Petr Fiala byl mezi prvními západními politiky, kteří navštívili napadený stát během ruské invaze. Prezident Petr Pavel pak první hlavou státu, jež vyrazila až na frontovou linii. Česko bylo první zemí, která dodala těžkou vojenskou techniku a jež v přepočtu na počet obyvatel vybrala nejvíce v solidárních sbírkách. A také přijala nejvíce ukrajinských uprchlíků.
Už to samo o sobě je velmi silný signál. Tam ale česká cesta teprve začala. Momentálně pokračuje dalším významným krokem, který sklízí obdiv a uznání v celém západním světě. Pracovně se tomu říká „česká iniciativa“ a jedná se o shánění peněz mezi spojenci na nákup dělostřeleckých granátů po celém světě. Celkem se hovoří až o jednom miliónu nábojů, což ukrajinská armáda označuje za zásadní vojenskou pomoc, jež by dokonce mohla zastavit postup ruských jednotek. Vyjednat takové nákupy v prostředí evropské byrokracie je nesmírně složité. Prakticky nemožné. Díky českému know-how ale desítky tisíc kusů dorazí už letos. Přes 300 tisíc granátů je zaplacených, na dalších 200 tisíc už je závazný příslib a zbytek se usilovně shání.
Kdo s nápadem přišel? Momentálně to není úplně jasné a zásluhy si připisuje jak premiér Petr Fiala, tak prezident Petr Pavel. Oba ale spojuje osoba bezpečnostního poradce Tomáše Pojara, který má shánění peněz a munice fakticky na starost. Jednou se ten příběh dozvíme celý, teď se, i z bezpečnostního hlediska, musíme spokojit s jeho částí. Minulý týden ale tomuhle nápadu a jeho provedení tleskal i americký exprezident Clinton na bezpečnostní konferenci k výročí vstupu Česka do NATO. A rozhodně není jediný. Z iniciativy je nadšený i francouzský prezident Macron, který se poté, co na začátku války volal obden Putinovi, momentálně pasuje do role evropského ofenzívního jestřába. Celkově se k iniciativě připojilo 18 zemí, jejichž vůdci ochotně Fialovi s Pavlem volají a nabízejí pomoc.
Česko se tak dostalo i na titulní stránku deníku Wall Street Journal. Nejprve tento článek vyšel na webu s titulkem „Malý exsovětský satelit loví zbraně pro Ukrajinu“, do tištěných novin se dostal s vylepšeným „Česká republika hraje velkou roli při zásobování Ukrajiny dělostřeleckými granáty“. I v elektronické verzi pak zněl opravený nadpis „Ve střední Evropě vyrazili Češi na lov zbraní pro Ukrajinu“. Přestáváme tak být bezvýznamným a nečitelným postsovětským satelitem.
Ukazuje se, že zatímco Miloš Zeman si dláždil politikou mostu mezi Západem a Východem či politikou všech azimutů cestu do politické bezvýznamnosti, jasný postoj vlády, premiéra a prezidenta je na Západě slyšet. V čase bestiální ruské agrese na Ukrajině nemůžete zůstat nestranní a zmateně hledat na své politické busole vhodný azimut. Děje se to teď, a vy tak musíte jasně deklarovat, na čí straně jste.
Česká cesta se ukazuje jako přímá a sebevědomá. Celý svět ví, na čí straně stojíme, co si o konfliktu myslíme a jak konkrétně jsme schopni pomoci. Obejde se to i bez patetických řečí o suverénní zahraniční politice. Tu z jednání kabinetu Petra Fialy každý vidí. Naproti tomu Robert Fico rozehrál hru na všechny strany, ale opakováním slov Vladimira Putina jen dokazuje, že tady o suverénní politiku Slovenska nejde. Jde o zalézání stále hlouběji a hlouběji do huňatého ruského kožichu, ze kterého se obtížně leze ven. V proruském táboře začíná být v Evropě prázdno i kvůli hrubnutí rétoriky moskevských představitelů. Poslední ránu zasadil Ficovi a spol. sám Putin, když po svém (ne)čekaném znovuzvolení oznámil, že jeho absolutní prioritou je VÁLKA. Tím potvrdil, jak je blouznění evropských populistů o MÍRU ZA KAŽDOU CENU mimo. Ruský medvěd mír nechce. Chce řvát, zbrojit a bojovat. Když se vedle něj chováte jako prodejná nevěsta, tak vás sežere.
Text vychází také jako editorial nového Reflexu, který si od čtvrtka můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
