Je právě k vidění ve dvou nových projektech: v divácky úspěšné romantické komedii Sladký život, kterou za první víkend promítání vidělo 55 tisíc lidí, a v seriálu České televize To se vysvětlí, soudruzi!, v němž vyšetřuje paranormální jevy v Československu osmdesátých let, zatímco mu na krk dýchá StB. Herec Jan Cina (36) mluví o žánrech, stereotypech postav a premiéře v roli otce.
Ve Sladkém životě i v To se vysvětlí, soudruzi! hrajete slušňáky: mluvíte spisovně, cizím lidem vykáte, očekáváte od nich jen to dobré… To je vaše častá poloha. Výraznou výjimkou jsou třeba seriály Pustina nebo Herec: nechybí vám zahrát si občas taky nějakého hajzla?
Jsem šťastný, že mám zkušenost s hraním obojího, ale mám pocit, že hrát hajzlíky je v něčem lehčí. Pátrání, proč se člověk chová, jak se chová, je u nich v rámci přípravy na roli zábavnější a zajímavější. Přípravu si musíte udělat i u dobráků, aby nepůsobili úplně ploše nebo pohádkově; musíte sám pro sebe zjistit, proč se třeba tady Jindřich ze Sladkého života chová tak kladně a zásadově. A v něčem je to těžší než si vymýšlet traumata u postav, které jsou, řekněme, nějak temnější nebo rovnou zlé: u nich bývají jejich motivace evidentnější. Takže hrát pozitivní postavy je náročnější.
Jindřich je opravdu trochu jednorozměrný, až pohádkový tatínek. Co vás na něm lákalo? Třeba to, že si zahrajete otce?
Ano, to pro mě byl jeden z důležitých faktorů. A taky hrál roli fakt, že jsem si ještě herecky nevyzkoušel žánr romantické komedie. Upřímně řečeno jsem se ho zároveň i dost obával, ale říkal jsem si, s kým jiným si to vyzkoušet než s režisérem Tomášem Hoffmanem. A právě že tatínka jsem taky ještě nehrál, pořád hraju postavy mladší, než jsem já, a Jindřich je proto vlastně moje první dospělá role. Dokonce jsem se mohl účastnit výběru své filmové dcery. Viděli jsme spoustu mladých potenciálních kolegyň, nakonec vyhrála Olivie Sulženková, která je skvělá herecky i lidsky. Při natáčení se projevovala jako úplná profesionálka, já se navíc znám s její rodinou, takže to byla opravdu hezká nová zkušenost.
Jak Tomáš Hoffman přistupuje k hercům?
Umí udržet žánr, což považuju za důležité u jakéhokoli filmu nebo obecně díla. Zároveň mu záleží na tom, aby na placu byla příjemná atmosféra, a vybírá k natáčení hezká místa. Myslím, že na práci na Sladkém životě všichni rádi vzpomínáme a že se to do výsledku nějak promítlo.
Co jste do Jindřicha přinesl vy? Napadlo mě, že třeba cit pro módu, protože oba se vybraně oblékáte.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
