MICHAL GABRIEL (64) v pražské Špálově galerii představuje své práce z posledních let, kdy se téměř výhradně věnuje disciplíně, jíž říká „digitální sochařství“. Některé objekty i postavy skenuje a následně je zasazuje do fiktivních krajin, které dávají vzniknout instalacím-reliéfům, pro něž se už vžívá výraz Gabrielovy scénografie.
Michal Gabriel byl v roce 1987, tedy v době, kdy končil studium na pražské AVU, u vzniku generačního seskupení Tvrdohlaví. Jeho především figurativní práce – chodci, koně, gepardi nebo letící žralok – jsou publiku poměrně dobře známé z nejrůznějších lokalit u nás i v zahraničí. Laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého (1995) je přítomen na mnoha místech ve veřejném prostoru – zmiňme jeho monumentální vrata Veletržního paláce v Praze, sochu okřídleného levharta nad vchodem do Kanceláře prezidenta republiky na Pražském hradě, nerezový technologicky pomník Karla IV. v Karlových Varech nebo loni realizovaný pomník Václava Havla v Trutnově. Od roku 1998 Gabriel vede Ateliér sochařství na FaVU v Brně, kde na konci nultých let založil v našich podmínkách zcela unikátní sochařské 3D studio, které hledá a postupně definuje novou disciplínu – digitální sochařství.
K moderním technologiím jste se dostal až v Brně?
Ano, někdy v roce 2005 mě kolega na fakultě a vedoucí ateliéru designu Zdeněk Zdařil přemluvil, ať se s ním podívám do studia, které se začalo věnovat modelování v počítačových programech a 3D skenování. Mě, nepolíbeného, tam hned napoprvé zaujal 3D skener. Ale hned jsem dodal, že modelování ve virtuálním prostoru je sice strašně zajímavé, nicméně pro mě, bytostného sochaře, to bez fyzického výstupu nedává smysl. Odpověděli mi, že se brzy dočkám. A opravdu: asi za rok se v Brně objevila první 3D tiskárna. A já věděl, že cesta je otevřená.
Kdo vám ji otevíral?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
