Honzíkova cesta, Děti z Bullerbynu, Martínkova čítanka, Pinocchiova dobrodružství nebo Malý princ. Přestože od prvního vydání těchto knih už uplynuly desítky let, řadě generací lidí se však při tom hned vracejí vzpomínky na jejich dětství a idylickou dobu prvních „čtenářských krůčků“. Přestože výše zmíněné knižní tituly sepsali různí autoři, jedno však měly všechny společné: svými ilustracemi je opatřila Helena Zmatlíková. A právě dnes si připomínáme rovné století od narození této nejplodnější české ilustrátorky knih pro děti.
Helena Zmatlíková se narodila jako Helena Wehrbergerová 19. listopadu 1923 v Praze do sportovně založené rodiny. Její otec vlastnil obchod se sportovními potřebami, matka učila angličtinu a němčinu. Rodina patřila k milovníkům a průkopníkům lyžování v masarykovském Československu. Traduje se, že rodina udržovala přátelské vztahy i s Emerichem Rathem, který s účastnil v březnu 1913 osudného závodu v Krkonoších, při němž tragicky zahynuli Bohumil Hanč a Václav Vrbata.
Malá Helena začala kreslit už jako dítě. Její rodiče si ale původně přáli, aby se stala švadlenou. To ji však nebavilo a místo toho nastoupila na Ukrajinskou akademii výtvarných umění v Praze. Následovala Rotterova škola kresby a propagační grafiky a studium dokončila na umělecké škole Officina Pragensis. Během studií si přivydělávala jako módní kreslířka. Navrhovala kabelky, vymýšlela a kreslila vtipy. Na krátkou chvíli přijala i své první a jediné stálé zaměstnání v ateliéru nakladatelství Melantrich. Později už působila jen na volné noze.
Helena Wehrbergerová se (z dnešního pohledu) vdala velice brzy. Ještě jako sedmnáctiletá si vzala za muže o šest let staršího Ivo Zmatlíka (jeho sestra Eva byla matkou bývalého předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského). Přestože toto manželství nevydrželo dlouho, vzešel z něj jediný syn Heleny Zmatlíkové Ivan. Přestože se Helena s Ivem po válce rozvedli, Ivanovo příjmení s autorka ponechala až do smrti.
Po konci 2. světové války Helena Zmatlíková rozjela svoji kariéru a postupně získala možnost věnovat se knižní ilustraci. Její první knížky byly pro dospělé, pak se již věnovala převážně tvorbě pro děti. Podporou jí v to byl její druhý manžel, výtvarník Zdenek Seydl, který i graficky upravoval řadu jejich knížek.
Helena Zmatlíková pracovala pro řadu nakladatelství, především pro Státní nakladatelství dětské knihy, pozdější Albatros. Stala se zde kmenovou autorkou a mnohá díla která pro toto nakladatelství vytvořila, se objevují v nových vydáních dodnes. Velmi si cenila spolupráce se spisovatelem Ludvíkem Aškenazym, ze které vznikla řada titulů pro dospělé, ale i některé knížky pro děti. Vedle toho vytvořila celou řadu oblíbených dětských leporel, knížek pro malé i větší děti.
Mezi její nejvýznamnější ilustrační díla nepochybně patří kresby ke Collodiově knížce Pinocchiova dobrodružství, dále pak k Honzíkově cestě či knize O letadélku Káněti (přestože k úplně prvnímu vydání ilustrace vytvořil Ruda Švába) od Bohumila Říhy. Stejně nesmazatelnou ilustrátorskou stopu vtiskla i k příběhům ze švédského venkova v knize Děti z Bullerbynu. Spolupracovala též na animovaných filmech a večerníčcích (například Domeček u tří koťátek) a příležitostně dělala keramiku.
Odhaduje se, že Helena Zmatlíková vytvořila kolem tří set knižních ilustrací. Patří mezi desítku nejčastěji vydávaných českých ilustrátorů 20. století. Posbírala řadu ocenění včetně ceny nakladatelství Albatros za celoživotní práci s dětskou knihou a velké popularitě se dodnes těší i v zahraničí. Ačkoli ve stáří trpěla vážnými potížemi se zrakem a při práci musela používat lupu, knihy ilustrovala skoro až do konce života.
Zmatlíkovou prý rozčilovalo, když se její obrázky označovaly za roztomilé. U svých kreseb si dávala záležet na správné anatomii, s autory textů knih se zpravidla nestýkala, aby si „prý o nich nezkazila představu“.
Helena Zmatlíková zemřela 4. dubna 2005 ve věku 81 let na následky mozkové mrtvice.
