Nakladatelství Crew u nás hraje prim ve vydávání japonských komiksů manga, jež – jak se dnes říká – trendují mezi mladými, kteří by o normální knihu ani násadou od smetáku nezavadili. Ale manga, vyprávěná často více obrazem než textem, je médium pro současnost přímo ideálním. A když japonský kreslíř zpracuje klasika hororu H. P. Lovecrafta, nemusí to vůbec dopadnout špatně.
Smíchat dva popkulturní fenomény, o kterých se ve „slušné společnosti“ raději moc nemluví (protože slušná společnost netuší, jak se skloňuje manga, a už vůbec netuší, jak se vyslovuje Cthulhu), je vlastně skvělé. Jelikož „slušná společnost“ může zabít dvě mouchy jednou ranou a po přečtení získá aspoň nějaký obrázek o obém.
Zajisté půjde o obrázek pokřivený, protože v každém komiksu ztratíte něco z nevýslovné hrůzy, kterou Lovecraft zprostředkovává už sto let svým čtenářům. K tomu je pojetí příběhu V horách šílenství japonského kreslíře Gó Tanabeho velice západní, takže zase přijdete o většinu expresívnosti, kterou je manga proslulá.
Povedený hold E. A. Poeovi
Ale všechno má svoje pro a proti a zápory knihy (resp. knih, protože komiks je dvoudílný) máme v tuto chvíli za sebou. I když, pardon, přičtěme, že překladatel Vít Ulman snad z piety nepřevádí stopy ni palce do metrické soustavy, jak je v našich končinách zvykem. A protože různé míry a vzdálenosti se na stránkách neustále objevují, pořád se budete při čtení zadrhávat při převodech… Ale teď už jen pozitiva!
V horách šílenství je jeden z delších Lovecraftových textů a vzdal v něm hold E. A. Poeovi a jeho Příběhům Arthura Gordona Pyma. Text vyšel v roce 1936 a dnes patří k základním kamenům celého autorova světa; nastiňuje pradávné dějiny před dějinami, kdy Zemi nevládli lidé, ale Prastaří příchozí z vesmíru (později přiletěli i Cthulhu a bylo stejně veselo, jako když se to snažíte vyslovit). Zmiňuje se zde i o bájné knize Nekronomiconu a nějakým způsobem se tu mihnou i další ikonické kulisy jeho textů – zkrátka ideální seznamovačka.
Zkusí to nakonec každý…
Ale hodí se pro nepopsatelně děsivé a strašidelné bytosti komiks? Inu, pokusů o ztvárnění jsou stovky. Možná tisíce. Každý kvalitní kreslíř se zákonitě musí dříve či později zkusit s Lovecraftem popasovat. Z komiksů v Česku vydaných jmenujme třeba Mýtus Cthulhu jihoamerické legendy Alberta Breccii nebo holandského Erika Krieka (Z neznámého světa a jiné příběhy). Do Lovecrafta se pustil i Alan Moore ve svém komisu Providence (ale kreslil Jacen Burrows), kreslíř Richard Corben se do světa HPL vypravoval pravidelně – a to je jen pár vybraných.
Teď je na trhu další kvalitní adaptace, obě knihy mají dohromady přes šest set stránek. A nudit se nebudete. Tanabe je věrný, ale nikoli otrocký, jde po příběhu, ale dokáže vyhodnotit, co bude v komiksu fungovat a co nikoli. Kresba je realistická, polární výprava na Antarktidu je dostatečně polární a i v černobílé kresbě se dobře orientuje. A pak jsou tu výjevy druhého typu, na kterých autor zachycuje vše nelidské. Objevují se zejména ve druhé knize, první díl – ač akčnější – je pouhým prologem k návštěvě předvěkého města, kde žili/jí děsiví dávní tvorové, z jejichž pouhého pachu tuhne lidským bytostem krev v žilách!
Autor se vyžívá v dvoustránkových kompozicích, na kterých se organické mísí s anorganickým a v nichž přehlednost ustupuje právě oné neuchopitelnosti, která je základní surovinou pro tvorbu lovecraftovského hororu. Tanabe dokazuje, že příběh univerzitní expedice objevivší poznatky tak děsivé, že bude lepší, aby je lidstvo nikdy nezískalo, nezestárl. A pokud ano, pokud mu i tu ta tam oprýskal nátěr, Tanabe jej svým kreslířským uměním vyštafíruje k všeobecné spokojenosti. Takže pokud zvládnete číst zprava doleva, neváhejte!
