Letošní, 31. mezinárodní festival Divadlo v Plzni (13. až 20. září) znovu potvrdil svou důležitost tím, že připomněl, jak až bolestně blízká je nám slovenská kultura a jak výjimečných, psychologicky propracovaných hereckých výkonů jsou tamní bardové schopni.
Do Plzně bratislavská první scéna přivezla zánovní inscenaci Děti režiséra Michala Vajdičky, kterou dramaturg Daniel Majling napsal jako volnou variaci na motivy tří povídek v Česku nepříliš známé slovenské autorky Boženy Slančíkové-Timravy (1867–1951). Ta zažívá na jevišti Slovenského národného divadla renesanci: oba právě uváděné tituly, vzniklé podle jejích předloh (tou starší je Bál z roku 2014), se těší velké divácké oblibě.
Slančíková-Timrava přitom není žádná Božena Němcová: její texty o slovenských vesničanech jsou plné vnitřního napětí a až existenciální nesmlouvavosti, pichlavé, ironické, vlastně nepohodlné. Možná proto tak dlouho trvalo, než jí Slováci přišli na chuť.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
