K poctě nedávno zesnulého prozaika Václava Kahudy (* 8. listopadu 1965 – † 24. července 2023) se v sobotu vpodvečer sešla v holešovické kavárně Liberál, spisovatelově oblíbeném podniku, asi šedesátka jeho kamarádů, obdivovatelů, spolupracovníků i zástupců rodiny.
Emotivním projevem zahájila večer překladatelka Marie Dudilieux, která spolu se svým přítelem Emilem Haklem stála Kahudovi i v jeho posledních týdnech po boku a obětavě se o „Peťánka“ starali. Posléze si vzal slovo Igor Malijevský, Kahudův přítel a spolumoderátor rozhlasového pořadu Večerní škola, a pustil audiozáznam spisovatelova hlasu; Kahuda totiž načetl několik svých povídek. U toho nezůstalo – zhlédli jsme „akční“ filmeček s Malijevským, Kahudou a jeho milovaným psem Lojzíkem, jak putují krajinou. Procházky a výlety patřily k oblíbeným kratochvílím Petra Kratochvíla, jak zní autorovo občanské jméno.
Na oblíbeného samorosta dále zavzpomínal třeba redaktor jeho knih Miloš Voráč, který měl tu čest pobývat v jeho holešovickém bytě. Přespával v Kahudově kuchyni na gauči, dokud spisovatel nedokončil dílo, na němž paralelně pracovali; jeden psal, druhý četl a redigoval. Více než sedmisetstránkový román Vítr, tma a přítomnost (2014), nominovaný roku 2015 na Magnesii Literu, je mimochodem stále na trhu. Na webových stránkách nakladatelství Druhé město si lze přečíst ukázky z této „černé knihy“, podobně jako z následující prózy Prám (2022), kterou Miloš Voráč rovněž redigoval, stejně jako třeba melancholickou sci-fi „pohádku“ Bytost (2017). Mimochodem, první kapitola Kahudova loňského, bohužel posledního románu Prám vyšla pod názvem Rokle roku 2019 jako povídka v literární příloze Reflexu. Pasáže z ní se staly předmětem výroční soutěže Bad Sex in Fiction Award Reflexu a dosáhly na páté místo; dokazují ovšem, že Kahuda by aspiroval spíše na cenu Beautiful Sex in Fiction Award, pokud by tedy existovala...
Své vzpomínky na Kahudu pronesli mimo jiné spisovatelé Bohuslav Vaněk-Úvalský a Viki Shock; jejich texty najdete v aktuálním čísle Reflexu (č. 31/2023, str. 66 a 67) spolu se vzpomínkami Lou Fanánka Hagena, jeho spolužáka a spoluhráče ve Třech sestrách, a Patrika Linharta, teplického alternativce a Kahudova spoluvýletníka.
Večírek to byl věru vydařený, chyběl na něm snad jen ten, na jehož počest byl uspořádán. V kruhu literátů a publicistů se mluvilo třeba o tom, zda o Václavu Kahudovi konečně vznikne dokument, zda bude realizován fimový scénář, na němž prý pracoval, nebo co se najde v jeho pozůstalosti. Než to všechno bude jasnější, ponořme se do jeho jedinečných románů, novel a povídek...
