Pražské nakladatelství NLN nabízí knihu Zuzany Lizcové, Vladimíra Handla, Miroslava Kunštáta, Tomáše Nigrina a kol. NĚMECKO 1989–2021 s podtitulem Úspěchy, problémy a výzvy sjednocené země. Přední odborníci z katedry německých a rakouských studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v ní přinášejí zajímavý kontext událostí posledních třiceti let, na něž možná někteří z nás pozapomněli.
Jak trefně uvedl budoucí spolkový ministr zahraničí Joschka Fischer, Německo lze právem považovat za jednoho z největších vítězů studené války, na jejímž konci dosáhlo sjednocení a téměř přes noc přišlo o všechny své nepřátele. Dnes už to ovšem v důsledku Putinovy agresívní války proti Ukrajině, rozpoutané loni v únoru, neplatí, jelikož Spolková republika se, byť ne tak ostentativně jako Spojené státy, Británie, Polsko a Pobaltí, přece jen postavila na stranu napadené země, přijala balíky protiruských sankcí, a její vztahy s Ruskou federací se tudíž zhoršily.
Totální zhroucení „státu dělníků a rolníků“
Od pádu železné opony do konce éry Angely Merkelové ekonomicky čtvrtá (po USA, Číně a Japonsku) nejsilnější země světa zažila různobarevné vlády, mnohdy velmi sporné reformní projekty a nezvládnutou uprchlickou vlnu, která jí, ale vzhledem k těsné provázanosti částečně i jejím sousedům, přivodila bezpečnost ohrožující problémy. To vše nemůže nemít v širším kontextu vliv i na nás.
Bezmála pětisetstránková kolektivní monografie NĚMECKO 1989–2021 (ukázku vizte zde), doprovázená rovněž anglickým a německým souhrnem, si všímá cesty k vytoužené německé jednotě odstartované pádem nenáviděné berlínské zdi, po němž podle očekávání následovalo totální zhroucení „prvního německého státu dělníků a rolníků“. Tato Německá demokratická republika byla založena měsíc po vzniku jejího hospodářsky a politicky výrazně úspěšnějšího souseda, Spolkové republiky Německo, 7. října 1949. Jedenačtyřicátého výročí své existence se NDR již nedožila, neboť v důsledku porážky ve druhé světové válce rozdělené Německo se 3. října 1990 k radosti východních i západních Němců znovu sjednotilo – a jak jinak než pod kuratelou všestranně silnější Spolkové republiky. Následoval vytoužený odchod sovětských/ruských vojsk z východní části země, pumpování masívních injekcí do churavějícího východoněmeckého hospodářství a ve snaze alespoň částečně dorovnávat propastný rozdíl v životní úrovni mezi „Wessis ve vilách“ a „Ossis v domcích“, jak se ironicky říkalo.
Šílená zelená politika i odklon od jádra
Jenže kromě problémů vyplývajících ze znovusjednocení se přidaly závažné komplikace, za něž si mohou výlučně Němci sami. Je to naprosto šílená „zelená“ politika a vpravdě sebevražedný odklon od jaderné energie. Kam takové zbrklé kroky vedou, nejlépe prokázal loňský rok. Tomu všemu se autoři zasvěceně věnují. A vzhledem k tomu, že devětatřicet procent našeho vývozu směřuje právě do Německa, nám nezbývá než doufat, že tam opět nabudou převahy racionálně uvažující ekonomové, kteří zemi pozvedli v historicky neuvěřitelně krátké době z ruin druhé světové války a přivedli ji na hospodářské výsluní. Koneckonců právě za to jsme Spolkovou republiku léta obdivovali a snad jí v skrytu duše i záviděli.
