Před 80 lety sklapla past v super tajné válečné operaci, která ve velení nacistického Německa vyvolala dojem, že Spojenci nenavážou na kampaň v Severní Africe vyloděním na Sicílii, ale v Řecku. Akce, která do velké míry změnila vývoj války v Evropě, dostala krycí název Mleté maso.
V noci ze 7. na 8. dubna 1943 proběhla v neutrálním, ale Německu nakloněném Španělsku zvláštní schůzka. Příslušník rozvědky španělského námořnictva při ní předal agentovi německé špionážní služby Abwehr kopie materiálů jistého majora Williama Martina. Jeho mrtvolu před několika dny vylovil náhodný rybář z moře u andaluského pobřeží, a pro Německo byly jeho dokumenty tak důležité, že je do Berlína osobně vezl jeden ze šéfů špionážní služby Karl-Erich Kühlenthal.
Z jejich obsahu vyplývalo, že se cílem očekávaného vylodění spojeneckých vojsk nestane pobřeží Sicílie, ale že útok povede na ostrov Sardinie a pak do Řecka. Velení Wehrmachtu proto mělo ideální příležitost se na útok řádně připravit. Aby vyjádřili utonulému důstojníkovi vděčnost, nechali ho pohřbít se všemi vojenskými poctami. Netušili však, že smuteční salvy nezní nad hrobem důstojnického džentlmena, ale neznámého tuláka, který omylem snědl kus chleba napuštěného jedem na krysy.
Dokonalý trik
Tělo údajného britského důstojníka se u španělského pobřeží neoctlo náhodou. Dopravila ho sem britská ponorka ve speciální zapečetěné schránce naplněné suchým ledem. Chlad a uvolňovaný oxid uhličitý zamezily jeho rozkladu, který by jinak už značně pokročil. Glyndwr Michael (jak znělo pravé nebožtíkovo jméno) byl totiž po smrti už od konce ledna. Zemřel zhruba ve stejnou chvíli, kdy se v hlavě agenta MI6 Charlese Cholmondeleyho zrodil plán, jak Němce navést na falešnou stopu. Trik nebyl ve vojenských špionážních kruzích nijak nový. Už na začátku války ho navrhoval použít admirál John Godfrey, předloha postavy „M“ z příběhů o Jamesi Bondovi a přímý nadřízený jejich autora Iana Fleminga. Aby lest vyšla, musel Cholmondeley ve spolupráci s agentem námořní rozvědky Edwinem Montaguem vypracovat dokonalou fabulaci, která ošálila i ty nejchytřejší nacistické mozky.
Přeměna Glyndwra Michaela na Williama Martina zabrala řadu týdnů. Britští špioni mu vytvořili kompletní falešnou identitu včetně všech kariérních záznamů. Velmi běžné jméno Martin bylo vybráno, aby ztížilo kontrarozvědce ověřování identity, šarže majora námořní pěchoty měla zdůvodnit vlastnictví vysoce utajených listin. Hlavním dokumentem byl osobní dopis generálporučíka Archibalda Nye generálu Haroldu Alexanderovi, který velel anglo-americkým jednotkám v Alžírsku a Tunisu. Jeho obsah uváděl, že Německá obrana Řecka a Sardinie je příliš silná, a že úspěšné vylodění bude vyžadovat nasazení dalších vojenských jednotek.
Jelikož se falzifikátoři nemohli trefit do správného slohu, požádali nakonec o jejich sepsání přímo Archibalda Nye. Spolu s oficiálními dopisy a dokumenty se v kapsách battledresu a přihrádkách brašny skrývaly další detaily dotvářející důvěryhodnost. Nebožtík s sebou měl lístky do divadla. Fotografii snoubenky Pam, kterou byla ve skutečnosti agentka MI5 jménem Jean Leslieová. Stvrzenku z klenotnictví na zásnubní prsten. Bankovní výpis. Dopis od otce psaný velmi autentickým pedantským slohem britského džentlmena.
Každičký detail byl dokonale promyšlen. Uniformu sám Cholmondeley několik týdnů nosil, aby byla patřičně opotřebovaná a spolu s Montaguem pečlivě testoval řadu různých inkoustů, aby byly falešné písemnosti po pobytu ve slané vodě čitelné. Finálním detailem celé skládačky byl stříbrný křížek a medailon svatého Kryštofa. Katolické Španěly měl utvrdit v přesvědčení, že zesnulý důstojník je jejich souvěrec, a jeho zesnulé tělo tedy není vhodné příliš znesvěcovat důkladnou pitvou.
Návnada vypuštěna
Po důkladném uvažování bylo pro vypuštění těla zvoleno pobřeží u města Huelva. Důvodem bylo, že zde působil velmi aktivní agent Abwehru Adolf Clauss, syn německého konzula s výbornými styky ve španělské armádě. Na britské ambasádě oproti tomu působil schopný vicekonzul Francis Haselden, kterému strůjci podvrhu plně důvěřovali. V časných ranních hodinách 17. dubna bylo tělo vyzvednuto z márnice, pečlivě oblečeno do připravené uniformy a vloženo do chladícího tubusu. O dva dny později se na palubě ponorky Seraph vydalo na plavbu ke Španělskému pobřeží pod falešným popisem „meteorologické přístroje“. Ve 4:15 ráno bylo 30. dubna spuštěno do moře a zpětný proud šroubu ponorky ho vyslal k pobřeží.
Nález těla utonulého britského důstojníka spustil ve městě horečnatou činnost. Španělské úřady uvědomily jak britského vicekonzula Haseldena, tak německého špiona Clausse. Zatímco Němec začal své kontakty přesvědčovat o nutnosti vydání obsahu kufříku, Haselden spěchal do márnice, aby osobně dohlédl na pitvu. Aby zabránil příliš podrobnému zkoumání, stěžoval si na zápach rozkládajícího se těla a navrhnul, aby s tělem důstojníka bylo zacházeno s náležitou úctou. Španělský lékař, který sám nechtěl znesvěcovat tělo nositele medailonu sv. Kryštofa, souhlasil. Po krátkém ohledání do protokolu napsal: „Příčina smrti: utonutí v moři.“
Kufříku s dokumenty se mezitím dostávalo daleko větší pozornosti. Španělské vojenské rozvědce se podařilo listiny vyjmout z obálek, ofotit je a vložit zase neporušené zpátky. Tašku pak odevzdali britskému konzulátu, ale fotokopie předali neústupnému Adolfu Claussovi. Ten okamžitě uvědomil svého nejvyššího nadřízeného Karla-Ericha Kühlenthala. Vrchní německý špion už o zesnulém důstojníkovi věděl z rozluštěných depeší britské admirality a novinových zpráv. Netušil, že obojí pochází z dílny pečlivých agentů Cholmondeleyho a Montagua. Osobně se pro dokumenty vypravil, aby je předal nejvyššímu velení Wehrmachtu.
… i s navijákem
V korespondenci, kterou zasílalo velení britské námořní pěchoty Winstonu Churchilovi, se koncem května 1943 objevila krátká zpráva „Mleté maso spolknuto i s navijákem“. Její autor, brigádní generál Leslie Hollis, vůbec nepřeháněl. Zatímco Mussolini naléhal na Hitlera, aby posiloval obranu jihu Itálie, Němci přesouvali všechny hlavní síly na Sardinii a do Řecka. Směřovaly sem torpédoborce, pozemní jednotky, letectvo i tankové brigády. Když se spojenecké jednotky začaly 9. června vyloďovat na Sicílii, považovalo to zaskočené německé velení za klamný manévr. Ještě celé čtyři hodiny po zahájení invaze odlétala německá letadla posílit obranu Sardinie, kde byl očekáván hlavní útok. Než si svůj omyl Němci uvědomili, bylo již pozdě. Díky obratné práci britských špiónů a tělu zesnulého tuláka byla invaze v plném proudu. Vývoj II. světové války se začal nezadržitelně otáčet proti silám, které ji rozpoutaly.
