Spisovatel, dramatik, režisér a herec IVAN VYSKOČIL (27. 4. 1929–28. 4. 2023) byl velmi pozorný pedagog. Každého ze svých studentů si všímal. Zajímali ho hlavně ti, kteří neoplývali konvenčním dramatickým talentem, kteří mu přímo vzdorovali, kteří nezapadali. Každý se ve vztahu s ním cítil pozoru-hodný.
Píše se rok 2000, je jaro a já kráčím po schodišti pražské DAMU na katedru autorské tvorby a pedagogiky neboli KATaP. Jdu se podívat na jistého profesora Ivana Vyskočila, protože jsem tuhle v metru potkala dobrého kamaráda a ten mě cestou z Budějovické na Háje přesvědčil, že se určitě musím přihlásit na tuhle neznámou, ale úplně výjimečnou katedru. A tak stojím před Ivanem Vyskočilem, v ruce žmoulám jeho knihu Kosti, koukám do jeho tmavohnědých očí za zamlženými brýlemi a slyším ho, jak s poťouchlým úsměvem říká: „Vás zajímají moje kosti? Není to trochu předčasné?“
A pak je začátek léta a přijímací zkoušky a já těm stejným zvědavým očím tvrdím, že chci propojovat žurnalistiku a divadlo, protože ty dva světy mají tolik společného a můžou zachránit svět. A slyším ho, jak s laskavým úsměvem říká: „Ale jistě, to určitě zkuste, to je výborný nápad!“ A pak je podzim a začíná můj první semestr na DAMU a já kráčím po schodišti na KATaP… a jdu a jdu a ty dveře na katedru tam nejsou… prostě zmizely… všude jen čerstvě vymalovaná zeď… Vrátný mi pak vysvětlí, že KATaP existuje, jen přes prázdniny zazdili starý vchod a od září se na katedru chodí zadním schodištěm. Uf!
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
