Že dovede být politická propaganda na jednu stranu nebezpečná, na stranu druhou mimořádně absurdní, o tom jsme se přesvědčili naposledy během prezidentských voleb. Své o tom ví i trojice hrdinů z legendárního argentinského komiksu, který vznikal v osmdesátých letech. To v zemi posledního vítěze mistrovství světa ve fotbale ještě vládla vojenská diktatura…
Perramus je značka svrchníků. Právě jeden takový si na sebe navléká muž, jenž nedlouho předtím ztratil paměť. Když se ho posléze zeptají, jak se jmenuje, podívá se na nášivku svého kabátu a přečte, co vidí. Perramus.
Zapomnění? Jasná volba
Perramus je rovněž název jednoho z nejslavnějších latinskoamerických komiksů. Stojí za ním legendární argentinský kreslíř Alberto Breccia a neméně proslulý scenárista a Brecciův krajan Juan Sasturain. V loňském roce vydalo takřka pětisetstránkovou knihu se čtyřmi díly Perramusových příběhů v překladu Anežky Charvátové nakladatelství Argo.
Právě scénou, v níž Perramus přijme nové jméno, komiks v podstatě začíná. Ještě předtím uteče protagonista před zátahem. V domě, na jehož dveře buší ozbrojení příslušníci represivních sil, zůstanou jeho disidentští přátelé. Když si poté může protagonista vybrat jednu ze tří dívek, které mu nabízejí štěstí, rozkoš či zapomnění, volí poslední možnost.
Tak mu tu nobelovku dejte!
Eponymní hrdina se krátce po ztrátě paměti seznámí se dvěma dalšími muži a s nimi prochází v podstatě všemi čtyřmi díly. Nejsou však sami, přidá se k nim třeba obdivovaný a slavný argentinský spisovatel Jorge Luis Borges. V posledním dílu se do příběhu, v němž přátelé cestují po celém světě, zaplete i Gabriel García Márquez.
Autoři pracují s reálnými osobami důmyslně i zábavně. Vedle odkazů na jejich díla si dovolí třeba napravit jednu literárněhistorickou nespravedlnost – Jorgemu Luisi Borgesovi přiřknou Nobelovu cenu za literaturu, na niž ke konci života slepý povídkář, básník a esejista čekal marně, ačkoli bychom našli ve 20. století jen málo vlivnějších spisovatelů. Jinak kladou Alberto Breccia a Juan Sasturain hrdinům svého komiksu do cesty záludné a mysteriózní úkoly – zachránit duši města Santa María nebo najít po světě roztroušené zuby, aby obnovili úsměv dávno mrtvého zpěváka Carlose Gardela.
Perramus začal vznikat počátkem osmdesátých let, kdy se v Argentině ještě u moci držela vojenská junta, a na jeho stránkách najdeme spousty scén dokládajících krutost i absurdnost diktatury. V zábavných, někdy mrazivě groteskních, někdy takřka snových epizodách je nesourodá trojice či čtveřice konfrontována s mnohými mechanismy diktátorského režimu takzvaných maršálů, kteří mají namísto tváří jen protáhlé lebky – třeba když se zúčastní fotbalového zápasu, jenž se zvrhává v jednu velkou vládní propagandu.
Promiňte, ty zuby jsou vaše?
Perramus je dílo nadmíru zábavné, důvtipné a humorné, ale rovněž celkem náročné. A to především díky Brecciově kresbě. V černobílých plochách jednotlivých panelů je obvykle těžké se na první pohled zorientovat. Alberto Breccia občas pracuje s hloubkou panelu, kdy jsou promlouvající postavy v pozadí, zatímco v popředí jsou zachyceni ti, kteří pro příběh nemají význam. Zároveň během roztržek a potyček, jichž si Perramus a jeho kumpáni užijí celou řadu, se postavy často změní ve změť černé a bílé a čtenář neví, jestli má trnout, že Perramus a jeho parta dostávají do zubů, nebo se radovat, že se jim podařilo vyřídit dalšího bídáka.
Legendární komiks Alberta Breccia a Juana Sasturaina je zkrátka dílo, které člověk nezhltne během jednoho večera, které mu však čas potřebný k jeho vstřebání splácí nadmíru vydatným a neobvyklým zážitkem. Za jeho zprostředkování je třeba nakladatelství Argo i překladatelce Anežce Charvátové vyseknout poklonu.
