
Veronika Bednářová: Jak pejsek s kočičkou vařili dort, připomíná výběr letošních oscarových nominací na nejlepší film. Všechno, všude, najednou je v téhle směsici právem. Na zvláčnění se přidaly nezařaditelné Víly z Inisherinu, mají hlavně vynikající scénář. Ale co ženy? Aha, tak nesmí chybět Tár, i když to režíroval muž. Aspoň že Sarah Polley stihla Women Talking, jež spoluprodukovala Frances McDormandová. Ještě okořenit špetkou životopisů, průměrně vyprávěným Elvisem a nostalgickými Fabelmanovými od Spielberga, tím se nedá nic zkazit. A dál? Vražme do těsta divácké hity, nový Top Gun a nového Avatara, navrch Na západní frontě klid z Netflixu. A jako třešinku Trojúhelník smutku, o tom se loni hodně mluvilo...
Kateřina Kadlecová: Devět nominací na Oscary (včetně tří pro Čechy) a čtrnáct na ceny BAFTA, a přece je válečné drama Na západní frontě klid především hollywoodskou kašírkou pro mainstreamové diváky Netflixu. Nedivím se německé kritice, že adaptaci jedné z tamních literárních klasik prakticky jednohlasně odsoudila. Četl režisér Edward Berger vůbec protiválečný román E. M. Remarqua? Co to provedl s náturou hlavního hrdiny a scénou jeho smrti, z níž vyplýval (až dosud) název díla? A proč ukazuje dějiny tak černobíle, jako kdybychom o válkách nikdy nic dřív nečetli a neviděli?
Vojtěch Rynda: Čestný Oscar pro Petera Weira je podobný výsměch jako v roce 2007 stejná cena pro skladatele Ennia Morricona. Filmař, neoceněný za snímky Svědek, Piknik na Hanging Rock, Gallipoli či Truman Show, nemá zapotřebí takovéhle úlitby přijímat.
Never more dosavadnímu průběhu oscarové sezóny.