Oblečeni slavnostně postávají diváci v semaforském baru, kde si na radu slečen uvaděček dávají klidný vánoční drink. Obvykle se tahle vtipná, nostalgická adventní férie Divadla Semafor jmenuje Tiše a ochotně, letos se titul hraje pod názvem Vánoční pohlednice, protože se během představení promítají romantické secesní poštovní pohledy, které Jiří Suchý, vášnivý kolektor věcí nepotřebných, sbírá. Jedno však zůstává stejné, název nenázev, a Jiří Suchý na to upozorňuje hned na začátku představení: „Až zazní Purpura, hned poznáte, že je konec!“
Vždycky je plno až po divadelní balkón.
Na skeče, jednoaktové výstupy, semaforské zimní vánoční songy s živým orchestrem, koledy, anekdoty, čtení povídek a fejetonů… A ano, na závěr Purpura, píseň, která letos oslavila šedesát let.
Každý má asi svůj důvod, proč na tahle adventní představení Semaforu, která většinou končí 23. prosincem (stejně je tomu i letos), chodí – já kupříkladu proto, aby naše děti viděly Jiřího Suchého vystupovat živě, teď a tady na jevišti.
Podle Jiřího Suchého se ostatně my diváci dělíme na tři skupiny. Na ty, kteří tu před Ježíškem ještě nikdy nebyli, a proto se jeho vánočním anekdotám smějí. Druhá skupina už je tu poněkolikáté, ale směje se stejně, ze slušnosti. „A poslední skupina, do té bych jistě patřil já, už tady byla, ale ty anekdoty si nepamatuje, a tak má pocit, jako by je slyšela poprvé,“ uzavírá Jiří Suchý, který je i díky až dojemné, ryzí partnerské tvůrčí spolupráci s Jitkou Molavcovou na jevišti pořád ve formě; měli byste slyšet, jak jim společně zní přídavek už po ovacích ve stoje, jejich společné duo „Rolničky“.
Pořád zážitek
Suchého energie je až neuvěřitelná. Byť nedávno oslavil jedenadevadesátku, zůstává po většinu večera zvláštním způsobem svěží. Bytí na jevišti ho zjevně pořád baví: trápí ho zrovna průdušky, ale čte své povídky (letos Živý betlém kronikáře Hlaváče) bez problémů, žertuje, přeřekne se jen jednou a ještě z toho udělá gag… Když zpívá a tančí, v jeho hlase i pohybu pořád cítíte záblesk čisté radosti a onu nezaměnitelnou poetiku let šedesátých, kterou většina lidí v hledišti samozřejmě nezažila, ale všichni jsme o ní slyšeli.
Pásmo není každý rok stejné, na to je Semafor příliš kreativní, letos namátkou přibyla pocta Haně Zagorové v kostýmovaném hitu Zima, zima, zima nebo nové zakončení kultovní písně Esemeska Jiřího Štědroně, letos s nabídkou zastropování cen elektřiny.
Na semaforských vánočních večerech, které se konají už dekády, je ale zklidňující právě ona předvídatelnost. Víme už, jaké písničky zazní, páteř tvoří ty z alba Vánoční pohlednice Suchého a Šlitra, jež poprvé vyšlo na podzim roku 1967. Večer dotváří výborně sehraný živý orchestr a ano, na konci Purpura s rozsvícenými svíčkami. Mnoho z lidí, které ji dnes v semaforských sedačkách zpívají, purpuru sice zřejmě nikdy necítilo v reálu (je to prášek, co se sype na kamna), ale ty verše znají dokonale.
Ochotně – na plotně, vklouzlo – kouzlo
„My jsme tehdy s Jiřím Šlitrem chtěli složit písničku, která by se vracela každý rok ve stejnou dobu, stejně jako v Americe měli píseň Invinga Berlina Bílé Vánoce, White Christmas. A tak jsme to zkusili a vznikly některé velice pěkné písně, jenže Purpura všechny převálcovala,“ vypráví Jiří Suchý a pokračuje. Jak Purpuru napsali jednoho horkého letního večera v Mariánských Lázních. Jak si tehdy dali závazek, že každý den složí jednu vánoční písničku. Jak těch zimních písní tehdy složili raději hned několik, snad osm, devět nebo jedenáct, aby měli pěkně do zásoby. Třeba Stříbrnou tramvaj (tu prý Jitka Molavcová zpívá už 52 let „a je to vidět“, jak sama říká) nebo právě Vánoční pohlednici, podle které se letošní vánoční férie jmenuje. „To je písnička, která, kdyby nebylo Purpury, tak by možná vyhrála,“ říká Jiří Suchý o Vánoční pohlednici, jež však nikdy nepřeskočila divadelní portál a nezlidověla. To samé platí třeba o písni Sedm dárků (najdete ji na YouTube v podání Jiřího Šlitra), jehož rozšafné verše „Zakoupil jsem v Dejvicích sedm prken žehlicích, a tak sedm dárků mám pro šest šarmantních dam a to sedmý si nechám sám“ jsou chytlavé stejně jako melodie, ale taky ji moc lidí nezná.
Adventní program Vánoční pohlednice, který se i letos povedl, má samozřejmě jepičí život, Štědrým dnem končí, nemá tudíž tradiční divadelní program. I tak si zasloužíte znát ty, kteří tu hráli a zpívali, s přáním, abychom se tu sešli ve zdraví i v příštím roce: Jiří Suchý – Jitka Molavcová – Jiří Štědroň – Eliška Hurábová – Michal Stejskal – Karolina Gudasová – Vilemína Marhoulová – Jolana Haan Smyčková. Jakub Přibyl – piano, Jan Střížkovský – kontrabas, Petr Zimák – bicí nástroje, Vladimír Vandrovec – kytara, David Vrobel – saxofon, klarinet. Veselé Vánoce.
