Konečně spisovatel! Pomyslel si nejspíš nejeden literární nadšenec, když v roce 2017 získal Nobelovu cenu za literaturu britský prozaik japonského původu Kazuo Ishiguro (67).
Před ním totiž prestižní ocenění převzali běloruská novinářka a autorka knih zachycujících fenomén „homo sovieticus“ Světlana Alexijevičová a americký písničkář Bob Dylan. Ačkoli zásluhy těchto osobností jsou nezpochybnitelné, o literáty v pravém slova smyslu se nejedná. Na rozdíl od Ishigura. Ten sice snil o hudební dráze, avšak vystudoval tvůrčí psaní a už od svého prvního románu, Vybledlé krajiny s kopci z roku 1982, patří mezi nejuznávanější představitele silné britské prozaické generace autorů, kteří vstupovali na literární scénu počátkem osmdesátých let.
Kazuo Ishiguro možná dlouho nebyl tak známý jako Ian McEwan nebo Julian Barnes, jeho literární kvality však nikdo nezpochybňoval. Ani když získal v roce 1989 Bookerovu cenu za svůj patrně nejslavnější román Soumrak dne, ani když jej vyznamenala porota Nobelovy ceny.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
