Veterán David Cronenberg uvedl v Cannes body horor Crimes of the Future, v němž Viggo Mortensen a Léa Seydoux dělají z lidských operací umělecká díla. Jde konečně o originální tvůrčí vizi. Z festivalu se ale vytratil sex.
Jeden víno, druhý kolu. Vyhlížíme do rušné canneské ulice, zatímco starý barman leští sklenice. „Vůbec tu není sex,“ říká Ivo Andrle, šéf distribuční společnosti Aerofilms, s nímž se na festivalu potkávám dlouhé roky. „Před šesti lety byl v každém filmu, letos vůbec nic.“ Ivo má pravdu, uvědomuju si. Z pláten zmizela tělesnost. A letos v Cannes pohříchu i originalita. Neviděl jsem žádný vyložený propadák, ale většinou šlo o variance na již objevené téma.
Moji mysl vyprovokoval až kanadský maestro David Cronenberg (Východní přísliby, Moucha, Videodrom) s hororem Crimes of the Future (Zločiny budoucnosti). Cronenberg se tu vrací ke svému srdcovému žánru, historku ostatně vymyslel už v sedmdesátých letech – tehdy dokonce natočil též stejnojmenný film, novinka však není jeho remakem, jde jen o shodu titulů.
Film se odehrává v dystopické budoucnosti, kdy lidé necítí bolest. Nemají chuť na sex. Hvězdou zábavy je Saul Tenser (Viggo Mortensen), jemuž v těle nekontrolovatelně rostou nové, dosud neznámé orgány. Saul žije s Caprice (Léa Seydoux), která mistrně ovládá operační stůl a přidružené přístroje. Pořádá operace, během kterých Saulovi orgány vyjímá. Publikum vše sleduje s nábožnou úctou. Konkurence ovšem nespí – ve filmu vidíme uhrančivé taneční vystoupení muže, který si zašívá oči i rty a má po těle hned několik párů uší.
Celou tuhle biologickou revoluci s úžasem sleduje Timlin (Kristen Stewart) z Národního registru tělesných orgánů, který by měl dohlížet na to, aby lidé nezmutovali ve zcela nový druh. A pak je tu ještě Lang Dotrice (Scott Speedman), jenž má byznys se syntetickou potravou. Lang též zplodil syna, který v první scéně filmu chroupá plastový kyblík. Pak už je možné všechno. Touhle scénou Cronenberg nastavuje převrácenou logiku, jíž pak nahlíží témata filmu: jeho oblíbené mutace a operace tu působí jako dekadentní pozadí nad úvahou o zcela převráceném konceptu slasti a bolesti.
Pokud jde o režii, téměř osmdesátiletý Cronenberg si počíná v Crimes of the Future bravurně. Od přidušených, ale emocionálně vypjatých výkonů svých herců, které donutil artikulovat jinak, než jste u nich zvyklí, až ke kafkovsky úzkostným prostředím. Cronenberg tentokrát nenatáčel v oblíbeném Torontu, ale v Řecku, kde si oblíbil kamenné uličky, tísnivé byty i industriální areály. A sex? Ten tu vlastně chybí, je to překonaná kratochvíle. Koneckonců, jak říká ve filmu Timlin: „Operace jsou sexem dneška.“
