Hitů má letošní Benátské bienále umění rozhodně víc, než je fotografií v této reportáži.
Symbolem 59. ročníku Benátského bienále, kterému italská kurátorka Cecilia Alemani určila téma The Milk of Dreams (podle stejnojmenné knihy surrealistické spisovatelky a malířky Leonory Carrington), se nakonec stal návrat ke klasickému umění a hodnotám. Zlatého lva za nejlepší instalaci v mezinárodní výstavě získala americká sochařka a zároveň autorka Pavilónu Spojených států Simone Leigh (55), cenu za nejlepší národní účast si odnesla Sonia Boyce (60) za úžasnou zvukově-vizuální realizaci vzdávající hold ženskému vokálu v Pavilónu Velké Británie a Severního Irska.
Když tělo řekne ano
Další oceněnou instalací je podmanivá vzpomínka na šedesátá až osmdesátá léta minulého století Les Rêves n’ont pas de titre (Sny nepotřebují názvy) francouzské fotografky a videoumělkyně tuniského původu žijící v Londýně Zineb Sediry (58) v Pavilónu Francie.
Doslova nadšení vyvolali Nizozemci, kteří na následující zimní období připravili rekonstrukci svého pavilónu a pro letošní rok jej přepustili Estonsku. Samotnou nizozemskou expozici When the Body Says Yes (Když tělo řekne ano) vytvořila Melanie Bonajo, vizuální umělkyně, filmařka a certifikovaná koučka sexu v Chiesetta della Misericordia, kde v sakrálním prostředí vznikl odpočinkový prostor pro relaxaci, navazování přátelství a zbavování sexuálních předsudků.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
