Historicky první seriálová spolupráce České televize a slovenské TV JOJ, osmidílný cyklus Ultimátum je kočkopsem: žánrovým i národnostním. Příběh o politicko-vyjednavačské krizi na oddělení kardiochirurgie bojuje s nalezením vhodného způsobu vyprávění, nejsilnější je v komorních dialogových momentech jeden na jednoho.
Na jednom nemocničním oddělení se sejdou vrcholný politik, spravedlivě rozhořčený terorista, znesvářený pár kardiochirurgů, prvorodička těsně před termínem, její matka, prvorodiččin partner – shodou okolností policejní vyjednavač, pacienti, personál a Ruda. Ruda tam jako jeden z mála být nechce. Ruda totiž chce jít na casting na reklamu a neodradí ho od toho, ani když mu do obličeje vybuchne granát. Premisa seriálu Ultimátum je něčím mezi klaustrofobickým thrillerem a začátkem vtipu o tom, kdo všechno se objeví v jednom baru.
Za situaci zjevně může onen politik, slovenský ministr obrany Podhradský. Kostlivců ve skříni má asi víc, teď ho doběhl případ, kdy zametl pod stůl havárii letu vojenského speciálu. Nechal ji hodit na pilota, který při pádu letadla zemřel; ministr mu navíc „přišil“, že stroj řídil pod vlivem alkoholu. Pilotův otec Korňan teď chce synovu památku očistit a tlačí Podhradského k přiznání, jak se celá věc měla doopravdy. Otylý politik je však chabrus na srdce a nemá k infarktu daleko i při běžném provozu, natož když na něj někdo mává deseti kily plastické trhaviny. V Bratislavě se navíc schyluje k vrcholnému summitu Visegradské čtyřky...
Ukočírovat tolik postav, motivů a dějů by nejspíš potřebovalo jednotnou autorskou vizi, pod Ultimátem jsou však podepsáni hned čtyři scenáristé. Snad i proto seriál neustále mění žánrovou tvář – chvíli je vypjatou kriminálkou, chvíli dramatem z nejvyšších pater politiky, chvíli vztahovou konverzačkou, přičemž se jednotlivé polohy nedaří příliš dobře propojit.
Ultimátum se snaží o maximální dynamiku (razantním střihem, výraznými kamerovými švenky, až agresivním hereckým projevem, neustále burácející hudbou...), režisér Michal Kollár však přitom vypráví pozoruhodně neúsporně. Spoustu času zabírají významné pohledy ochranky a dalších „panáků“, únosce/terorista zadrátovává oddělení výbušninami jako ve studentském cvičení na postup práce, neúnosně se vleče i etuda „jak získat klíče od kumbálu“... I přes naléhavost témat jsou jednotlivé díly vlastně dost utahané.
Snaha o detailní prokreslení postav je chvályhodná, bohužel však vede k povrchnímu charakterizování v duchu telenovel. Máme tu různě variované rozvody a rozchody, spory mezi rodiči a potomky, konflikty mezi životem osobním a profesním, boje s alkoholem a prášky, opět se ale nedaří motivy propojovat v organický celek. A když už k náznaku něčeho takového dojde (vyjednavač coby nastávající otec to na teroristu zkouší přes ztraceného syna), nemístně se to ve scénáři „okecá“. Přesto je dialog dvou zoufalých chlapů přes dveře oddělení jedním z nejsilnějších momentů dosavadních dvou dílů.
„Okecávání“ je v Ultimátu vůbec až až, zatímco v druhém plánu tečou oka logiky. Neustále popíjející únosce sleduje svou oběť autem? Na JIPce nikdo neřeší stav pacientů, kteří se navíc ani při explozích a střelbě neprobudí? Polovina kamer v nemocnici nenahrává, protože prý není dost místa na harddiscích, ale ty, co fungují, poskytují záznam v rozlišení, které by záviděla i NASA? A protože na životě ohrožená žena v devátém měsíci není dostatečně dramatická, „musí“ mít ještě těhotenskou cukrovku, jejíž principy však scenáristům unikají?
Tyto výtky jsou možná až příliš ambiciózním šťouráním v programu na nedělní prime time, i nenáročného diváka na obou stranách hranic však nejspíš zarazí podivná česko-slovenskost projektu. Ultimátum se odehrává v Bratislavě včetně všech reálií od nápisů „polícia“ po pohledy na tamní hrad, postavy však mluví většinou česky. A není v tom žádná konzistence: čeští herci hovoří samozřejmě mateřštinou, někteří slovenští mluví rovněž česky, ale samozřejmě s přízvukem, jiní jsou předabovaní... Postsynchrony jsou navíc často nasazené lajdácky a k postavám nesedí.
Těžko říct, kam se Ultimátum bude posouvat dál, zjevně se schyluje k velkým osobním odhalením (co bude s ministrovým duševně nemocným synem?) i masivním politickým konspiracím, které nejspíš dosavadní pestrý arzenál postav a motivů ještě rozhojní. Seriálu by přitom prospěla spíše větší jednotnost a úspornost.
