V oblasti filmových cen píše Novozélanďanka Jane Campionová historii: byla první ženou, která kdy získala Zlatou palmu na festivalu v Cannes, teprve druhou, jež byla nominovaná na Oscara za režii, nyní je první, která tutéž nominaci vybojovala podruhé. Řadu rekordů zaznamenala se svým snímkem Piano (1993), nyní boduje s westernem Síla psa, s nímž získala Zlaté glóby za nejlepší režii a film i další ocenění. Piano a Síla psa se stejně jako předchozí snímky Campionové Jasná hvězda či Portrét dámy odehrávají v minulosti; ten nejnovější však působí staře i historizujícím způsobem vyprávění.
Bratři Phil a George hospodaří v roce 1925 v Montaně na své farmě a daří se jim velmi dobře. Řemeslo je naučil jistý Bronco Henry – osoba, kterou Phil téměř zbožňuje –, mimo jiné prostřednictvím oltáříčku ve stodole. Rovnováhu mezi bratry naruší vdova Rose, již George pojme k Philově nelibosti za ženu. Rose ale není na farmě vítána a postupně upadne do alkoholismu. Důležitou roli hraje také její syn, poněkud přejemnělý Peter, ke kterému se Phil chová s pohrdáním, ale posléze mu začne nadbíhat.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
