Mimořádná událost slibovala být podobnou trefou do černého jako vynikající Vlastníci, autorský filmový debut primárně divadelního tvůrce Jiřího Havelky. Ten ve svém druhém snímku opět svádí dohromady na jedno uzavřené místo nesourodou skupinu Čechů a Češek a nechává je, aby se v jednotě místa, času a děje odkopali. Nyní se Havelka ještě těsněji inspiruje realitou – případem, kdy se před pár lety na Vysočině samovolně rozjela lokálka i s cestujícími.
Zatímco ale sevřený a dramaticky vystavěný děj Vlastníků táhly přesně vystižené lidské typy, Mimořádná událost se příběhově rozplizává a zabydlují ji uměle vykonstruované figurky s charakteristikami na objednávku: bodrý rádobyhrdina, jeho jedovatá manželka, dotěrná panimáma, vystresovaná samoživitelka, buranský nimrod, všichni Čecháčci. Expozice je ještě rozehraná svižně a nadějně: přiospalým vagónem létají vtipné repliky, lze se těšit, co se z postav vyklube, herci se dostávají do provozní teploty. Pak však vyjde najevo, že se nepůjde do hloubky, nýbrž do šířky. Další postavy vylézají nejen z různých koutů vláčku, ale i ze širokého okolí tratě, přibývá vedlejších dějů i témat a sevřenost a jednota jsou pryč. Místo studie chování lidí v modelové situaci Havelka řeší terorismus, politiku, moc médií, sílu sociálních sítí, dokonce metafyziku…
Je příznačné, že si k tomu až příliš často pomáhá uniformami – policejními, ajznboňáckými, pilotskou, nebo dokonce absurdním kostýmem z nákupního centra, jako by mu stačila nálepka a nechtěl se mazat s vykreslováním. Místy nenáročný humor by se snést dal (dobře, někdo se opije, někdo pozvrací), víc ruší snaha vytvářet iluzi filmového vyprávění neustálými prostřihy „ven“. A katarze se nevytvoří sama tím, že postavy začnou držet proslovy a přiznávat své viny.
O kolik lepší by Mimořádná událost byla, kdyby zůstala uvnitř (vagónu) a šla dovnitř (postav), jako se to Havelkovi podařilo u Vlastníků? Herci na to měli: Igor Chmela a Jana Plodková jsou v rolích vztahem unavených manželů skvostní, výborné minimalistické etudy vytvářejí i Marie Ludvíková či Jenovéfa Boková. Doslova desítky postav a navazujících dějů jsou ale na film s komorním půdorysem prostě moc. Takový náklad žádná lokálka neuveze.
