Smlouva o československém uranu: jak jsme se stali sovětskou kolonií. Proč o jednání většina vlády nevěděla?
Z bohatého portfolia výročí českých proher se obvykle připomínají jen ty, jež lze svést na druhé, zatímco o ostatních se spíš mlčí. Jedno takové připadá na 23. listopadu. Před 80 lety českoslovenští představitelé podepsali smlouvu nadiktovanou Sovětským svazem o disponování zdejšími ložisky uranu. Už tři roky před komunistickým pučem tak stvrdili koloniální podřízenost Moskvě.
Naše doly v Jáchymově byly jedny z prvních, které poskytly lidstvu rádium k léčebným účelům, prohlásil československý ministr zahraničí Jan Masaryk v lednu 1946 na Valném shromáždění OSN. „Dovolte mi vyslovit naději, že ani částečky uranu vyrobeného v ČSR se nikdy nepoužije pro dílo ničení a zkázy...“
Jan Masaryk to pronesl několik měsíců po podepsání smlouvy o československém uranu, během jejíhož uzavírání dávala sovětská strana jednoznačně najevo, že radioaktivní kov potřebuje pro jadernou pumu. A že nedopustí, aby českými ložisky disponoval někdo jiný. Uran byl tím, na čem Sovětskému svazu v Československu záleželo zdaleka nejvíc. A Jan Masaryk nebyl z aktérů československo-sovětského vyjednávání o strategickém kovu jediný, kdo opustil tento svět za podivných okolností.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
