nahoru

27 obětí staroměstské exekuce: Jak žili a jací byli Harant, Jessenius a další popravení páni-nepáni?

Jaroslav Šajtar 3. února 2022 • 10:00
27 obětí staroměstské exekuce: Jak žili a jací byli Harant, Jessenius a další popravení páni-nepáni?
foto: NLN

Loni jsme si připomínali čtyřsté výročí popravy sedmadvaceti „českých pánů“ na pražském Staroměstském náměstí 21. června 1621 za jejich účast na neúspěšné protihabsburské revoltě.

Při této příležitosti vydalo pražské Nakladatelství Lidové noviny obsáhlou knihu Jana Kiliána POVSTALCI A ODSOUZENCI, nesoucí podtitul Osudy 27 obětí staroměstské exekuce, jež poprvé ve formě biogramů seznamuje čtenáře s životními osudy aktérů onoho historického dramatu.

27 českých pánů? Chyba lávky!

Hned úvodem připomeňme, že termín „poprava sedmadvaceti českých pánů“, který máme hluboce zafixován už ze školních škamen, je ve skutečnosti nesmysl, jelikož z panského stavu pocházeli jen tři odsouzenci, kdežto sedm bylo rytířského a sedmnáct měšťanského stavu, nejvíce z pražského souměstí.

Autor se zaměřil na podrobné, a hlavně přehledné zpracování životních osudů protagonistů staroměstské exekuce. Vždyť co je to platné, ze všech jsme až dosud měli zevrubně zpracovány pouze biografie tří nejproslulejších, což je pouhá devítina: všestranně nadaného cestovatele, spisovatele, válečníka, diplomata a hudebníka Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, politika, diplomata a rovněž spisovatele Václava Budovce z Budova a lékaře, politika a filozofa slovenského původu Jána Jesenského, známého jako Jan Jessenius. Posledního výrazně zpopularizoval Lutherův pětidílný televizní seriál z roku 1983 Lékař umírajícího času s nezapomenutelným Petrem Čepkem v hlavní roli. V roce 1990 z něj sestříhali celovečerní film Svědek umírajícího času.

Něco nového pod sluncem

Kilián po zasazení líčených událostí do zemského i evropského, širšího kontextu popisuje rod, kariéru, rodinu, majetkové poměry, politickou činnost před stavovským povstáním a během jeho průběhu, vlastní soudní proces a také pobělohorské osudy rodinných příslušníků každého z popravených. V naší literatuře dosud nic podrobnějšího nevyšlo, za což si autor zaslouží uznání.

Tragická porážka na Bílé hoře, staroměstská exekuce a následující doba temna, popsaná ve stejnojmenném románu Aloise Jiráska, jsou v našem historickém povědomí již od počátků národního obrození zakotveny jako jedna z nejchmurnějších period české historie. Toto hodnocení převládalo po vzniku samostatného Československa i za první republiky a nedistancovali se od něj ani komunisté.

Porážka stavů znamenala vítězství češtiny

O třicetileté válce jako celku to bezesporu platí; žádná jiná událost nezpůsobila v Čechách a na Moravě v novověkých dějinách větší demografickou katastrofu. O porážce českých stavů se to však zdaleka nedá tvrdit jednoznačně. Jejich eventuální vítězství a s ním zákonitě triumf protestantů by totiž pravděpodobně způsobily, že by v tomto prostoru nikdo nemluvil česky, zatímco za tolik proklínaných Habsburků došlo v souvislosti s národním obrozením k nebývalému rozkvětu českého národa v hospodářské, kulturní, ale koneckonců i politické oblasti.

Kiliánova poctivá a obrazově bohatě vybavená publikace tak vnáší světlo do mnoha nedostatečně zmapovaných míst naší minulosti.

Jaroslav Šajtar




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.