Nathan W. Pyle – tak se jmenuje autor internetových komiksových stripů, v nichž vystupují modré bytosti, které prožívají naše obyčejné životy, aniž by ovšem chápaly meritum věcí. Pokud jej chápou, pak alespoň volí popis z úhlu pohledu tak vyšinutého, že by jim záviděl i Sheldon Cooper. Právě vyšla druhá kniha populárních stipů s názvem Divnější planeta.
Je to tak. Lidé jsou divní. Ví to Nathan W. Pyle (* 1982), víme to i my. Tak třeba autor tohoto článku si už od dětství představuje, jaké by to bylo, kdyby mimozemšťané svoje první blízké setkání absolvovali ve ski areálu někde v Alpách. Bytosti jezdící po svahu nahoru a dolů bez zjevného účelu?
Mimozemštější než mimozemšťané
Tento obraz u Pylea sice nenajdete (zatím), ale sportu, v němž jde přece povětšinou o kouli a čas, v němž se smí koule strkat, se věnuje hojně. A jsou to ty nejnudnější epizody, vzhledem k tomu, že baseball a americký fotbal nám, Evropanům, připadají už tak dost mimozemské.
Pokud vlastníte první knihu s názvem Divná planeta a chcete vědět, co vás čeká nového v Divnější planetě (vyd. Universum), tak je to zejména akcent na malé nedospělé bytosti. Téma rodičovství je pro Pylea a jím zvolený princip humoru studnicí takřka nevyčerpatelnou. "A: Slavíme, že jsme dokončili celý oběh kolem hvězdy. B: Takže je to totéž jako den vynoření? A: Den vynoření slaví přežití jedince. V den oběhu slavíme přežití kolektivu. B: Aha. Přežili jsme! A: Přesně tak."
Další sázkou na jistotu je soužití lidí a zvířat. Vibrující tvor (známka toho, že funguje) a tvor, který ochutnává končetiny, jsou stále stejně zábavní, protože i lidské vztahy k nim vykazují jistou absurditu už bez Pyleova zásahu.
Až se za břicho popadal?
Pokud bychom se pustili do rozboru komiksových stripů ve druhé knize (pro fanoušky je tento odstavec zbytečný), povšimneme si, že autor se svého konceptu nedrží tak striktně jako v knize první, sám se prohřešuje proti vlastní formě. Kouzlo spočívalo v tom, že bytosti nechápou a jen popisují dění. Nyní je to častěji jinak – jedna z bytostí chápe, vysvětluje předmět či dění protějšku, případně chápou bytosti rodičovské a vysvětlují dění potomkovi. Je to iritující a dokazuje to, že s úspěchem a potřebou plnit kvóty humoru autor práci odbývá. Ale to už je daň za to, když stvoříte New York Times Bestseller #1.
Upřímně řečeno – na celé Divnější planetě je nejzábavnější právě koncept, který ovšem vyžaduje velkou míru sebekázně při tvorbě. Vtipů, které jsou opravdu výtečné, je v obou knihách asi tak třetina. Druhá třetina způsobí lehké pousmání a ta poslední je zkrátka balast, kterým se musí zaplnit zbylé stránky. Z toho se dá predikovat, že Nathan W. Pyle stvořil aktuální hit, ale cesta mezi nejsvětější stripovou trojici (Peanuts, Garfield, Calvin a Hobbes) mu zůstane zapovězena.
Český překlad sklízí chválu
U českého vydání musíme zmínit překlad Michaly Markové, která za odvedený výkon u prvního dílu obdržela komiksovou cenu Muriel v kategorii nejlepší překlad. Převést do češtiny humoristické stripy je obtížné vždy, ale udržet v nich kouzlo spočívající v lehce robotickém a zcela vyšinutém jazyce modrých bytostí je ještě komplikovanější.
K potvrzení dobře odvedené práce budiž použit text známé české písně, která zřejmě v originálním znění nebyla, ale překladatelka vhodně zvolila lokálně oblíbenou variantu vyhovující dešťové písně. Jednoznačně se jedná o hit celé druhé knihy: Pozorujme společně dva ochočené tvory,/ kteří lezou různými stavebními otvory./ Nebudou-li vodní páry prudce kondenzovat,/ nebude nás přemíra vlhkosti obtěžovat.
