Jeden z nejslavnějších spisovatelů současnosti, Američan Dan Brown, je opět v Praze. Tentokráte se ale představí jako hudební skladatel. Ve středu absolvoval generální zkoušku s Českým národním symfonickým orchestrem (kde mohl Reflex.cz pořídit exkluzivně několik fotografií) a ve čtvrtek 21. října s ním uvede v pražském Obecním domě svoji Divokou symfonii. Koncert také Brown doprovodí mluveným slovem, protože před symfonií vznikla i stejnojmenná kniha.
Koncert Českého národního symfonického orchestru s Danem Brownem v hlavní roli, který bude dirigovat Kryštof Marek, se uskuteční ve Smetanově síni pražského Obecního domu. Předtím ale Dan Brown poskytl ke svému pražskému pobytu rozhovor Reflexu. Co v něm k Divoké symfonii prozradil?
Jeho první dětská knížka Divoká symfonie vyšla loni v září a pro nakladatelství Argo její verše do češtiny převedl Petr Onufer. Pomocí jednoduchých, hravých básniček v ní seznamuje dirigent maestro Myšák své (zejména školou povinné) čtenáře s přáteli z říše zvířat. Každá dvoustránka nese rýmovačku věnovanou konkrétnímu zvířeti od klokana skokana přes šťastného hrocha po osamělou labuť, ale také poučení do života, vtip a rébus, skrytý v krásných ilustracích maďarské výtvarnice Susan Batoriové. A ač byl Brownův dnes už legendární a kultovní románový hrdina Robert Langdon stará škola a od svých pravěkých hodinek s Mickey Mousem se k Apple Watch nedostal, v Divoké symfonii Dan Brown použil interaktivní aplikaci, díky níž si čtenář s chytrým telefonem může ke každému zvířátku pustit orchestrální skladbu, kterou pro něj zkomponoval sám spisovatel.
Divoká symfonie ovšem není prvním literátovým hudebním pokusem. Po promoci Dan Brown usiloval o hudební kariéru a sám si roku 1990 vydal cédéčko s názvem Perspektiva, načež se o rok později vypravil do Hollywoodu se snem stát se zpěvákem a skladatelem. Jak víme, neuspěl, ale ještě před návratem na Východní pobřeží potkal v Los Angeles svou budoucí (a nyní už i bývalou) manželku Blythe, první čtenářku jeho děl, rešeršérku a múzu. Ještě jako nezadaný ovšem Brown vydal třeba i kazetu s nahrávkami pro děti plnými syntezátorových efektů. Jmenovala se SynthAnimals (SyntZvířátka), prodalo se jí pár set kusů a její písně s názvy jako Šťastné žáby naznačují, že aktuální Divoká symfonie se konceptem docela inspirovala.
Letos mají Divokou symfonii na programu hudební tělesa po celém světě, je to kolem dvaceti orchestrů. Příští rok se má číslo vyšplhat až ke stovce.
K vážné hudbě pak Brown Reflexu řekl: „Vážná hudba hrála v mém životě odmala obrovskou roli. Když jsem vyrůstal, nebylo doma rádio a moji rodiče nechtěli ani televizi, měli jsme jen gramofon a já nevlastnil žádné desky. Tak jsem si přehrával ty, co patřily mamince. Ona byla pianistka a hrála v kostele na varhany. Poslouchali jsme spolu třeba Bachovu Fugu g-moll, Tokátu a fugu d-moll, zásadní varhanní skladby. Já se tehdy do vážné hudby zamiloval a posunul se k Beethovenovi, ke Slavnostní předehře roku 1812 Petra Iljiče Čajkovského a všem těm velkým, bombastickým symfoniím. Když jsem na střední škole začal poslouchat Beach Boys, Eagles, Beatles a další, tahle muzika mě taky chytla. Zdá se mi to provázané: každá muzika je v nadsázce vlastně vážná hudba, jen s elektrickými kytarami.“
Z jedenadvaceti zvířátek přítomných v Divoké symfonii má každé svůj hlavní nástroj: ptáci flétnu, žáby klarinet, divoká prasata tubu. Není tam ale například jedno z nejoblíbenějších zvířat, pes.
V každém případě je koncert s Danem Brownem letos na naší hudební scéně něčím velmi ojedinělým. Na to jsme si už ale u Českého národního symfonického orchestru zvykli.
