Při sledování stylizovaného dokudramatu činohry Národního divadla Očitý svědek jednoho rouhavě napadne, jak by historické téma poválečného masakru zapůsobilo v rozhlasovém médiu. Rozhlasový dokument může spoléhat na představivost posluchače, jež se dokáže vybičovat k mučivé obraznosti. Režisér Jiří Havelka sice zvažoval i televizní a jevištní podobu, to by však musel napsat sevřenější drama s ústřední figurou lidské zrůdy, poručíka Pazúra. Výsledná podoba, kterou je možné zhlédnout on-line, představuje v daném žánru maximum možného.
Pazúr, strůjce masakru, při němž v červnu pětačtyřicátého roku povraždili českoslovenští vojáci takřka tři stovky civilistů, zůstává v pozadí. Drama je založeno na autentických výpovědích desítek svědků v rámci vyšetřování události. Tam, kde bychom v množství výpovědí při pouhém poslechu ztráceli orientaci, vytvářejí herci, byť jen coby „mluvící hlavy“ výrazné defilé charakterů a typů. Tento mnohohlas se neúprosně slévá v nelichotivý sbor alibistů neschopných se vzepřít. Těžko soudit vystrašenou psychiku lidí těsně po válce, avšak jak vnímat poslušnost místních z vesnice od Přerova, kteří odešli v noci kopat hromadný hrob a přihlíželi popravování starců, žen i dětí jenom proto, že někteří mluvili německy?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
