Cenzura 2.0: Čínský Velký bratr aneb Jak vypadá filmová cenzura v současném Hollywoodu | Reflex.cz
nahoru

Cenzura 2.0: Čínský Velký bratr aneb Jak vypadá filmová cenzura v současném Hollywoodu

Tereza Spáčilová24. března 2020 • 18:40
Cenzura 2.0: Čínský Velký bratr aneb Jak vypadá filmová cenzura v současném Hollywoodu
foto: Profimedia.cz

Možná vás to ani nenapadlo, ale kdykoli se vydáte do kina na nějaký hollywoodský trhák, s velkou pravděpodobností uvidíte film, jejž „tvarovala“ cenzura. Od vystřižené repliky či polibku po změny motivů či celých destinací: člověk si často ani nevšimne, že je někde něco šejdrem.

Za cenzorskými zásahy přitom netřeba hledat pouze politiku: dnešní, hyperkorektní svět hlídá divákovo blaho natolik úzkostlivě, že od každého filmu existuje tisíc a jedna „vhodná“ verze podle potřeb věku, národnosti, pohlaví či rasy. A ani jedna není úplná.

Kdyby prase chtělo létat

Koncem loňského roku zneklidnily Hollywood zprávy přímo z nebe: pasažéři společnosti Delta Airlines šokovaně hlásili, že „letový“ sestřih Rocketmana, hudebního filmu inspirovaného životem (homo­sexuála) Eltona Johna, je prostý jakýchkoli homosexuálních výjevů. A jak se záhy ukázalo, zdaleka nešlo o jediný případ „palubní cenzury“: takzvaný citlivý obsah chyběl například i u komedie Šprtky to chtěj’ taky, ceněného dramatu Carol či v seriálu Will a Grace.

Aerolinky se bránily, že pro účely letů standardně existují speciální verze filmů, což souvisí s nedostatkem prostoru na palubě: kvůli malé vzdálenosti mezi obrazovkami může prý nevhodný obsah snadno zhlédnout i někdo, kdo by neměl. Pod náporem kritiky, jež se na společnost snesla, slíbila Delta zjednat nápravu, obdobný problém nicméně řeší i řada konkurenčních aerolinek. Obzvláště ty, které operují na arabských destinacích, přitom zůstávají ve svých kritériích neoblomné – na palubě Oman Air například neuslyšíte z obrazovky slovo Žid. A nespatříte prase.

Hlavně korektně

Kulturní, respektive náboženské zvyklosti či nároky ovlivňují obsah filmů a knih, co svět světem stojí, novinku však představuje sílící potřeba absolutní politické korektnosti. Stav, jenž je jako každý extrém nezdravý a jehož vedlejším efektem se stává unifikace filmové tvorby. Z obavy, aby v nich nebylo moc násilí, sexu nebo, nedej Bože, genderového či rasového stereotypu, tvůrci raději už ve scénáři vyloučí vše potenciálně nevhodné a výsledek je pak adekvátně sterilní a zaměnitelný.

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější