Nalijme si čistého vína, advokáti (stejně jako třeba pracovníci finančních úřadů, policisté nebo celníci) prostě nepatří ve společnosti zrovna k oblíbeným. Podobně tak i Česká advokátní komora (ČAK), sdružující více než 13 tisíc advokátů a stovky advokátních koncipientů, netrhá zrovna celospolečenské hitparády v oblíbenosti. Dříve byl ČAK kritizován, že se prý málo věnuje osvětě přístupné široké veřejnosti. Že sice vydává odborná periodika, ale prý nesrozumitelná širší veřejnosti. Také proto vyšel kritizovaný komiks. Proč ale všechna ta kritika?
Kdo si komiks skutečně důkladně nejen prohlédl, ale i s porozuměním pročetl, musí plamennou mravokárnou kritiku odmítnout. „ČAKomiks“ přece nijak netvrdí, že by za všechny dluhy mohli mladiství (ostatně již proběhly a chystají se další novelizace chránící „dětské dlužníky“, aby nespravedlivě netrpěli za nepořádné či zlé rodiče, kteří na ně například napíšou telefony či neplatí poplatek obci za komunální odpad), jen veselou formou varuje před tím, aby děti nejezdily v MHD načerno, nezapomínaly vracet knihy do knihoven a následně nevyhazovaly pokuty či aby neničily záměrně vandalsky cizí majetek. Protože to budou muset v budoucnu zaplatit.
To je prostě život, a proto je dozajista dobré děti a mládež přiměřeně informovat, že jsou za své činy adekvátně odpovědné. Že nežijí v počítačové hře, kde je vše bez následků dovoleno, ale že když někomu například posprejují zeď domu, tak opravu budou muset zaplatit. To mi přijde fér. Ostatně ani panu senátorovi Láskovi by se asi nelíbilo, kdyby mu patnáctiletý vandal poničil fasádu domu či jeho milované auto a pak mu řekl, sorry, strejdo, nic ti nedám…
Na komiksu také oceňuji, že delikventem je v něm mladá žena Katka, čímž ČAK boří předsudečné stereotypy, že deliktně jednají pouze a jen muži a kluci. Dočkají se advokáti pochvaly alespoň od protagonistů a protagonistek gender studies, tedy že jdou proti proudu a boří stereotypy?
