Hnutí ANO si dříve zakládalo na tom, že je tu pro všechny. Tedy že je jakýmsi amorfním politickým uskupením, které je schopno svůj záběr rozšířit do jakýchkoliv končin voličského spektra. Z vývoje posledních let se ovšem zdá, že projekt Andreje Babiše jednu demografickou končinu opustil… A v jiné se naopak rozhodl pevněji usídlit.
„My staří budeme makat a platit daně, aby ti mladí neplatili daně,“ komentoval jízlivě v nedělních Otázkách Václava Moravce premiér a šéf hnutí ANO Andrej Babiš návrh opozičních občanských demokratů, aby byla studující mládež do 26 let ušetřena placení daně z příjmu. A zjevně nešlo jen o – dejme tomu diskutabilní – obsah tohoto návrhu. Očividně se vymezil vůči jedné věkové skupině, a naopak vyjádřil sympatie ve prospěch jiné. Neboli hnutí ANO loví dál v seniorních vodách. Stejně jako v dalších mořích omílajících maják státního rozpočtu.
A aby to bylo úplně jasné: „Nás učili, mě vychovali – naši generaci, já už jsem téměř důchodce – že se máme postarat o rodiče,“ podnítil premiér pozornost starších voličů, o něž se jeho hnutí čím dál více opírá. A do návrhu ODS zabrousil způsobem, který byl okatým vzkazem věrnějším voličským skupinám. Už jen tím, s kým se rétoricky ztotožnil: „My budeme makat, my budeme platit ty daně… Ale aby vůbec neplatili daně?“ Jakožto „neplatiči“ myšleni mladí, pochopitelně…
A pochopitelná je i tahle stratifikace voličstva. Hnutí ANO se smířilo s tím, že nikdy nebude stranou pro všechny. Tedy něco ještě víc, než co se v politologické terminologii označuje jako „catch all party“ a co je stále víc považováno za relikt minulosti. Babišovo hnutí se smířilo s tím, že některé věkové skupiny holt už ztratilo. Což je logické a není se třeba divit.
Už sociologické odhady týkající se minulých sněmovních voleb z roku 2017 ukázaly, že podpora ANO se přelila k věkovým skupinám nad 60 let, kde hnutí dosáhlo podpory 41 % (na rozdíl od 14 % ve věkové kategorii 18–34 let). Navíc je potřeba levicově-populistickou vládní agendu – tedy přidávání, rozdávání, přerozdělování – nějak zúročit.
Na obranu premiéra a jeho hnutí je fér uvést, že řada kroků je prospěšná. Ať už jde o zvyšování platů učitelů, pracovníků ve zdravotnictví, v sociálních službách a v neposlední řadě důchodů. Problém je, že se tak děje bez nějakého systematického ukotvení, jen ad hoc, prostě dle libovůle současné vládní garnitury. I to nicméně vzbuzuje oprávněný vděk u volebních uren.
Ale zpět k základní tezi. Pokles zájmu o věkově mladší voličské skupiny neznamená, že by na ně Andrej Babiš úplně zanevřel. Což sám premiér potvrdil i v nedělní debatě ČT, kde neopomněl připomenout plošné slevy na jízdném: „Toto jsme udělali proto, že studenti mají vysoké nájemné.“ Teď už jen kolik jich to u volebních uren ocení…
